Lenka Jungmannová: Příběhy obyčejných šílenství

Lenka Jungmannová Akropolis 2014

příběhy obyčejných šílenství.indd 1

09.09.15 13:38

Blesky, 225x285 cm, akryl na plátně, 2005

56

Bolf 01bb.indd 56

příběhy obyčejných šílenství.indd 2

13/03/2009 18:00:42

09.09.15 13:38

57

Lenka Jungmannová

Příběhy obyčejných šílenství „Nová vlna“ české dramatiky po roce 1989

příběhy obyčejných šílenství.indd 3

09.09.15 13:38

KATALOGIZACE V KNIZE — NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Jungmannová, Lenka Příběhy obyčejných šílenství : „nová vlna“ české dramatiky po roce 1989 / Lenka Jungmannová. — Vydání první. — Praha : Akropolis, 2014 ISBN 978-80-7470-087-3 (vázáno) 821.162.3-2 * 82:7.04 * 821.162.3-2-051 * 792.2/.8 * 82.09 * (437.3) — 1989—2014 — české drama — od 1989 — literární náměty — Česko — od 1989 — čeští dramatici — 20. —21. století — divadelní inscenace — Česko — od 1989 — literárněvědné rozbory — monografie 821.162.3.09 — Česká literatura (o ní) [11]

Lektorovali Mgr. Anna Grusková, CSc., a Prof. PhDr. Vladimír Just, CSc. Vychází za laskavé finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Publikace vznikala na půdě Ústavu pro českou literaturu AV ČR, v. v. i., s podporou na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné instituce 68378068 a s podporou Grantové agentury AV ČR (grant č. IAA900560901). Vznik rukopisu podpořilo stipendium Nadace Český literární fond. © Lenka Jungmannová, 2014 © Graphic & Cover Design Ondřej Fučík, 2014 © Cover Illustration Josef Bolf, 2014 © Filip Tomáš — Akropolis, 2014 ISBN 978-80-7470-087-3

příběhy obyčejných šílenství.indd 4

09.09.15 13:38

Na přebalu a frontispisu obraz Josefa Bolfa: Blesky, 2005, akryl na plátně, 225 × 285 cm

příběhy obyčejných šílenství.indd 5

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 6

09.09.15 13:38

Úvod

Jako studentka teatrologie v první polovině 90. let 20. století jsem se přirozeně zajímala o divadelní tvorbu svých vrstevníků. Během následného studia komparatistiky a po nástupu do ústavu zabývajícího se literaturou se však můj zájem přesunul hlavně k dramatům, i když díla této a mladší generace autorů zůstávala na okraji mé tehdejší vědecké práce. Teprve po roce 2000, kdy nastal boom „nových dramat“ a zároveň jisté procento z nich zmizelo v nenávratnu, mě napadlo napsat o tomto fenoménu knihu.

Prvořadým východiskem pro determinaci problému bylo jeho časové vymezení. Za vstupní datum jsem zvolila rok 1989, který lze bezpochyby pokládat za počátek „nové“ divadelní a dramatické poetiky, za konečnou temporální hranici výzkumu — neboť rozkvět těchto her bude nejspíš pokračovat — jsem se rozhodla vzít rok 2014, jelikož se jím uzavřelo velmi exponované čtvrtstoletí naší kultury a společnosti. (Implicitně tomuto historickému vymezení — a víceméně i sociologické definici generace — jsem potom v datech narození autorů nešla před rok 1960.)

Kromě teoretického uchopení „nové dramatiky“, které s ohledem na nadnárodní povahu jevu muselo přesáhnout ke srovnání se zahraničím a čerpat z cizojazyčných odborných zdrojů, se monografie heuristicky omezuje výhradně na tvorbu českých dramatiků prvních dvou porevolučních generací a na dramatickou tvorbu jejich souputníků z řad prozaiků či básníků (díla ostatních literárních druhů, ač třeba byla i divadelně interpretována, jsem vyloučila) a až na výjimky zachycuje pouze české inscenace a publikace těchto dramat (na scénická čtení a jiná příležitostná uvedení her z důvodů nemožnosti zjistit byť jen základní indicie u všech takových akcí neodkazuji, zato uvádím i inscenace vysokých uměleckých škol, které jsou považovány za součást profesionálního divadelního života).

Do množiny zkoumaných her jsem rovněž nezařadila díla původem slovenských autorů či jiných zde působících cizinců, neboť vést spolehlivou 6

7

příběhy obyčejných šílenství.indd 7

09.09.15 13:38

hranici mezi tím, do jaké míry ten který cizí dramatik patří do českého divadla a literatury, či nikoli, nebylo objektivně možné (zato se do hledáčku dostali i čeští autoři žijící v zahraničí).

Podobně jsem do zvolené množiny zahrnula jen ty původně amatérské hry, které se dostaly na profesionální jeviště, ačkoli v současné kultuře se mezi dramatem či divadlem z hlediska geneze amatérským a profesionálním tak striktně nerozlišuje.

Vedle autorů a příslušných uměleckých děl si práce všímá i dalších platforem této „nové vlny“ — cen, časopisů, festivalů apod. Z hlediska umělecky (pod)druhového jsem se zabývala především texty pro činohru, včetně těch loutkových, okrajově pak též librety pro divadlo hudební a jen výjimečně librety pro pohybové, případně i jiné takzvaně alternativní divadlo. Z hlediska funkční oblasti sleduji jak hry pro dospělé, tak pro děti.

Až na výjimky (jako jsou hry na motivy apod.) jsem také ze zkoumané množiny vyloučila hry nepůvodní, jež jsou z podstaty dramatizacemi, adaptacemi či jinými přepisy, i když v tomto ohledu je opět na poli „nové dramatiky“ někdy obtížné rozhodnout.

V monografii jsem pracovala s dramaty, která se dostala na veřejnost (ať už formou uvedení, či publikace), případně s těmi, jejichž existence se z veřejných zdrojů alespoň dala zjistit. S tím také souvisí skutečnost, že ačkoli jsem se snažila všechna fakta dohledat a ověřit, datace vzniku rukopisů (uvedená v závorce za tituly) může být v některých případech pouze orientační.

Druhá část knihy sestává z přehledových studií, které se věnují šesti dramatičkám a dramatikům „nové vlny“: Lence Lagronové, Ivě Klestilové (Volánkové), Jiřímu Pokornému, Davidu Drábkovi, Petru Zelenkovi a Petru Kolečkovi. Parametry pro výběr těchto představitelů, kteří zde zastupují také určité žánrové tendence, generovaly — s přihlédnutím ke zřetelům subjektivní povahy — komparace soupisů dramat, inscenací a publikací i studium odborné a společenské reflexe tvorby všech „nových“ autorů.

Název publikace jsem s ohledem na knihovnické zpracování i na možné podezření z příživy na díle jiného autora nejprve zavrhla, avšak během výzkumu jsem se stále více utvrzovala v tom, že právě parafráze titulu hry Petra Zelenky (který sám převzal z knihy Charlese Bukowského) je nad jiné přiléhavá — jednak se jí odkazuje k nejznámější české „nové hře“ a současně se jí pojmenovává i jakýsi stěžejní žánr charakterizující celou zkoumanou množinu.

Tato kniha by nevznikla bez pomoci některých autorů, dramaturgů, divadel a agentur, kterým tímto děkuji, a bez možnosti využít fondy Institutu umění — Divadelního ústavu — za pomoc při zjišťování a ověřování údajů děkuji zejména Lucii Čepcové a Radce Petrmichlové. Za odborné konzultace děkuji Anně Gruskové, Rudolfu Leškovi, Kateřině Leškové­ ‑Dolenské, Pavlu Janouškovi, Vladimíru Justovi, Aleši Merenusovi, Hynku Pekárkovi, Kateřině Rathouské, Renatě Venclové a Janu Vedralovi. Úvod

příběhy obyčejných šílenství.indd 8

09.09.15 13:38

Čím více se vzdaluji svým vysokoškolským studiím, tím lépe si uvědomuji, jak dobrou jsem dostala školu, a tak je namístě závěrem poděkovat také dvěma bývalým učitelům: Zdeňku Hořínkovi a Petru Pavlovskému. Za podporu děkuji též svému muži Karlu Císařovi a vydavateli knihy Filipu Tomášovi.

8

9

příběhy obyčejných šílenství.indd 9

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 10

09.09.15 13:38

„Nové (české) drama“

příběhy obyčejných šílenství.indd 11

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 12

09.09.15 13:38

„Nové (české) drama“

Po roce 1989 začala v Československu nastupovat silná generace dramatiků, jejichž díla vykazovala společné znaky i podobné autorské postoje, takže je lze shrnout pod označení „nová vlna“.1 Zároveň se ale v té době začalo formovat také celosvětové hnutí „nového dramatu“,2 jehož představitelé posuzovali skutečnost z obdobných perspektiv a s obdobnými uměleckými výsledky. Změny „dramatického“ vyjadřování přitom ani v jedné z geografických oblastí neplynuly jen z přirozené potřeby vymezit se vůči divadlu předchůdců či — v případě postkomunistických zemí — z nutnosti reflektovat společnost ustavenou po pádu berlínské zdi, nýbrž reagovaly především na proměnu západní civilizace v 80. letech 20. století. Ačkoli tedy nově vznikající česká dramatická tvorba mohla být zpočátku považována za koncept národní, jenž měl manifestovat kulturu svobodného státu a zároveň Československo v uměleckém smyslu znovu integrovat do Evropy, většina her nastupující generace se rovnou přihlásila k mezinárodně se etablujícímu programu, který se soustředil na kritiku pozdního kapitalismu a nedokonalostí demokracie.

Označení „nové“ však v tomto případě nevykazuje pouze rozměr mezinárodní, ale i naddruhový či mezidruhový, neboť tato díla lze identifikovat nejen v divadle (kde tato estetika zasáhla hry pro divadlo činoherní, včetně loutkového, i hudební a pohybová libreta) a filmu, ale i v literatuře prozaické a ve výtvarném umění. Proto je „nové umění“ nejen žánrem, ale též uměleckým směrem (souřadně s dekadencí, poetismem, neorealismem a jinými) a nejde v něm pouze o to, co se zobrazuje (kritérium obsahového žánru), ale především o to, jak se to zobrazuje.

1

2

12

Tématem jsem se zabývala také v článcích „Jak napsat hru nové vlny“, A2 2006, č. 16, s. 16—17; a „Nová vlna české dramatiky“, Host 2007, č. 7, příloha Host pro školy, č. 4, s. 16—17; a v kapitole „Drama (v divadelních souvislostech)“, in: Fialová, Alena (ed.): V souřadnicích mnohosti, Academia, Praha 2014, s. 605—636.

Termín „nové drama“ je sice používán i odbornou veřejností, ale vzhledem k jeho významové nejednoznačnosti jej nelze považovat za vědecký.

Také v této práci je tedy užíván jako v podstatě pomocný.

13

příběhy obyčejných šílenství.indd 13

09.09.15 13:38

Přestože z odlišných společenskohistorických a kulturních situací, demonstrovaly cizí i české „nové hry“, především ty názorově vyhrocené představující jádro této poetiky, destrukci lidské identity skrze intimní problémy (s genderovou příslušností, sexuální orientací, rasou, etnikem, psychikou apod.), napadaly manipulaci společnosti médii a zvrácenou neautentičnost skutečnosti, vyjadřovaly nespokojenost s rozpadem morálních hodnot, s komercionalizací života i divadla a s globalizací, zkrátka snažily se o jakési popření postmoderny.3 V Česku ovšem stál za zrodem „nové dramatiky“ ze strany autorské rovněž pocit osvobození od jakýchkoli norem a potřeba popasovat se s doznívající postmodernou (která přitom v jedné z tendencí naší divadelní režie po celá 90. léta vrcholila), případně se staršími — „zmeškanými“ — kulturními trendy, jako bylo absurdní divadlo, a teprve ke konci 90. let se mladí dramatici začali jasněji vyhraňovat vůči společenským a politickým problémům.

V zemích původu „nové hry“, ve Velké Británii a Německu, a postupně i v dalších evropských státech však tato dramata také nevznikala jen jako důsledek postmoderní relativizace hodnot, nýbrž i jako reakce na tehdejší konzervativní politiku, včetně jejích následků, jako byly ztížené existenční podmínky a malé pracovní uplatnění autorů a jejich vrstevníků.4 Ve všech zemích, kde „nové hry“ vstupovaly do kulturního života, přitom jejich provokativní inscenace přitahovaly pozornost veřejnosti i médií a podněcovaly další společenské interakce, včetně tlaků na — finanční a personální — podporu původní dramatiky ze strany různých státních i nestátních institucí a na tvorbu kulturní politiky.5 V důsledku toho se začaly objevovat speciálně zaměřené tvůrčí kurzy (například Tankred 3

4

5

Podle britského kritika Alekse Sierze přinášely tyto hry novou senzibilitu i proměnu recepční pozice. Divák měl být svědkem něčeho intimního, co vzbuzuje emocionální zážitky, proto toto divadlo nazval „experiential“ — zkušenostní (viz týž: In­‑Yer­‑Face Theatre, Faber & Faber, London 2001, s. 6). Viz též: Rebellato, Dan: Theatre & Globalization, Palgrave Macmillan, Houndmills — Basingstoke — Hampshire 2009. „Konzervativní vláda tvrdé ruky Margaret Thatcherové byla ve znamení ústupu od reforem, které by bylo možno označovat za socialistické; idea vytvoření sociálně rovné společnosti se během osmdesátých let (poznamenaných propadem ekonomiky, velkou nezaměstnaností, vlnou stávek, falklandskou krizí aj.) rozplynula a byla nahrazena individualistickým přístupem, rozdrobením společnosti a důrazem na ekonomičnost veškerých vztahů ve společnosti“ (Horoščák, Marek: Fenomén Royal Court Theatre a hry konce milénia, JAMU, Brno 2008, s. 139).

Aleks Sierz vyložil rušení státních podpor v 90. letech v Británii jako impulz ke zvýšení kreativity autorů a zároveň konstatoval, že mladí dramatici tyto subvence přivolali zpět. „Nové drama“ ostatně definoval takto: „1) originální, současný jazyk, 2) současná témata, 3) inovativní forma, 4) provokativnost a 5) státní podpora, která by měla vyplývat z vymezování se proti komerčnímu divadlu.“ Týž: „Od Disneyho k Enronu (Nové drama a současné britské divadlo)“, přel. Hana Pavelková, Svět a divadlo 2011, č. 5, s. 139. V Česku se polistopadovou kulturní politikou zabývá především kniha Bohumila Nekolného Paradigma moderní kulturní politiky, Institut umění — Divadelní ústav, Praha 2014.

„Nové (české) drama“

příběhy obyčejných šílenství.indd 14

09.09.15 13:38

Dorst a Heiner Müller založili v roce 1990 na berlínské Universität der Künste obor scénické psaní, jejž potom absolvovalo mnoho německých „nových autorů“), dílny (pořádala je třeba rumunská organizace dramAcum založená roku 2002),6 besedy s autory a čtení,7 byly zakládány specializované festivaly (roku 1992 německé bienále Neue Stücke aus Europa, roku 1993 španělský festival Muestra de Teatro Español de Autores Contemporáneos, roku 1997 maďarský festival současné hry Kortárs drámafesztivál, roku 1999 litevský Naujosios Dramos Akcija, roku 2000 německý Mezinárodní festival „nové dramatiky“ F.I.N.D. či polský Festiwal Dramaturgii Wspołćzesnej v Zabrze, roku 2005 slovenská Nová dráma a další)8 a soutěže (u nás v roce 1992 Cena A. Radoka, na Slovensku v roce 2000 Dráma) a podporovány různé příležitosti společenské i mediální reflexe tohoto fenoménu (všechny sice nebyly určeny výhradně pro „nové hry“, přesto však jejich rozvoj iniciovaly a podpořily). A protože se postupně zvyšovala poptávka (dokonce kvůli tomuto typu dramatiky vznikala nová divadla či soubory — např. v Rusku divadlo Teatr.doc, na Slovensku Štúdio 12, u nás Divadlo Letí),9 počet „nových her“ i autorů rychle narůstal.10 Nové dramatické tvorbě v českém prostředí předcházela divadelní krize začátkem 90. let. Přestože během listopadu 1989 představovalo divadlo významnou revoluční a politickou platformu (například 19. listopadu 1989 bylo v Činoherním klubu založeno Občanské fórum), s rozpadem režimu jeho schopnost promlouvat k přítomnosti zanikla.11 6

Viz www.udk­‑berlin.de/sites/content/themen/fakultaeten/darstellende_ kunst/studiengaenge/kuenstlerische_studiengaenge/szenisches_schreiben/ index_ger.html, www.dramacum.org [oba odkazy přístup 31. 12. 2014].

7 Je známo, že umělecký šéf londýnského Royal Court Theatre v letech 1992—1998 Stephen Daldry dal příležitost mladým dramatikům například tím, že zdvojnásobil počet uváděných titulů, včetně scénických čtení, podobně jako Mark Ravenhill v Soho Theatre. Viz k tomu např. Hančil, Jan: Royal Court Theatre a divadlo dramatických autorů, NAMU, Praha 2007; Nikčevićová, Sanja: „Nová európska dráma“ alebo veľký podvod, přel. Ján Jankovič, Vydavateľstvo Jána Jankoviča, Bratislava 2007; a Horoščák, Marek: Fenomén Royal Court Theatre a hry konce milénia, JAMU, Brno 2008.

8 Viz www.newplays.de, www.muestrateatro.com, www.dramafestival.hu, www.theatre. lt, www.schaubuehne.de, www.teatrzabrze.pl, www.theatre.sk/sk/aktivity [vše přístup 31. 12. 2014]. O slovenském festivalu viz Zaťková, Dominika (ed.): Festival Nová dráma 10 rokov / New drama Festival 10 years, Divadelný ústav, Bratislava 2014.

9 Viz www.teatrdoc.ru, www.studio12.sk, www.divadlo­‑leti.cz [vše přístup 31. 12. 2014].

10 České divadlo je repertoárové, takže inscenace se zde hrají déle než v západním divadelním systému, kde se udrží průměrně šest až osm týdnů, a poptávka po hrách je tam tudíž větší.

11 Podrobněji o tom v článcích: kol.: „Divadlo po listopadové revoluci aneb Jak dál?“, Scéna 1990, č. 13 a 14, s. 10—11 a 1 a 11; Königsmark, Václav: „Co s ‚trojským koněm‘ po vítězné bitvě?“, ROK 1991, č. 1, s. 40; Hořínek, Zdeněk: „Divná sezóna aneb Život je jinde“, Divadelní noviny 1992, č. 1, s. 4. Souhrnně o tom Vodička, Libor: „Drama“, in: Hruška, Petr (et al.): V souřadnicích volnosti, Academia, Praha 2008, s. 555—586.

Divadlu za revoluce se věnuje časopis Theatralia­2009, č. 1—2, s. 4—68. Viz k tomu též Savin, Janet: „The Social and Political Contributions of Theatre to the

14

15

příběhy obyčejných šílenství.indd 15

09.09.15 13:38

Dramaturgie se v té době navíc snažila splatit dluh zakázaným autorům, inscenace antitotalitních her se ale rychle vyčerpaly, neboť nekonvenovaly nové společenské situaci, a souběžně s ekonomickými a organizačními změnami v divadlech byla potom problematizována i sama podstata a nutnost existence dramaturgie (na což české divadlo — stejně jako film — doplácí dodnes).12 Z důvodů neaktuálnosti repertoáru, zvyšování konkurenčnosti ze strany televize a kinematografie, snížení náborových aktivit i vinou zdražování vstupného návštěvnost divadel klesala.13 Podobný stav nastal i v rozhlase: „1) do rozhlasu se vrátila tvorba zakázaných autorů a 2) kvůli finanční situaci rozhlasu byla výrazně omezena výroba slovesných uměleckých pořadů.“14 A jako východisko z této krize se nabízela nově vznikající dramata, která by přitáhla publikum a uspokojila zájem — hlavně mladých — režisérů a kritiky o aktuální témata.

Doklad takového kulturního myšlení představovala například debata o současném divadle, již 13. května 1994 uspořádal v Lánech Václav Havel (a přetiskl časopis Svět a divadlo).15 Její účastníci nejprve konstatovali, že v dramatu posledních let nic důležitého nevzniklo, poté situaci v divadle

12

13 14 15

Czechoslovak Revolution of 1989“, in: Kirschbaum, Stanislav J. (ed.): Historical reflections on Central Europe, Macmillan Press — St. Martin’s Press, London — New York 1999, s. 138—161; Suk, Jiří: Labyrintem revoluce, Prostor, Praha 2003; a Musilová, Martina: „Debates on the Form and Functions of Czech Theatre in the Post­‑November Period (1990—1992)“, in: Flock, Sarah (ed.): Theatre after 1989 / Le théâtre après 1989, Institut umění — Divadelní ústav, Praha 2012, s. 25—38.

V roce 1998 Milan Lukeš dramaturgii charakterizoval takto: „výchozí (dramaturgická) pozice současného českého (standardního činoherního) divadla je taková, že do mezinárodní konfrontace nastupuje už se značným handicapem. /…/ Pokud jde o soudobý repertoár /…/, dramaturgů máme sice naseto, ale plody nesobecké dramaturgické iniciativy nevidět. Kupodivu (kupodivu?) je situace skorem stejně bídná, pokud jde o průnik moderního evropského repertoáru.

Kdo čekal, že po roce 1989 se české divadlo dokořán otevře, šeredně se spletl; jako by dramaturgie ztratila motivaci. Není to už pouhou zabedněností /…/, pro kterou je současný český repertoár (i v porovnání s repertoárem šedesátých let) okoralý; to by nebylo tak zlé. Horší je, že u nás pořád ještě panuje jiný vkus (byť s opačným ideologickým znaménkem), jenž dává přednost hrám spíše archaickým a okrajovým než vskutku soudobým a takovým, které po Evropě platí za špičkové.

Pořád si ještě potrpíme na hry jasně a čitelně tematizované, a těch vskutku není nazbyt“ (týž: „Dobré drama ještě žije“, Svět a divadlo 1998, č. 2, s. 127). Viz k tomu též Nová dramaturgia, nový dramaturg, Divadelný ústav, Bratislava 2013.

Zatímco v roce 1988 divadlo navštívilo 7 148 000 diváků, v roce 1991 jich bylo jen 4 584 000 (viz Ladislav Pištora: „Divadlo v číslech“, Divadelní noviny 1992, č. 7, s. 3).

Moravec, Václav: „Svobodný rozhlas 1990—2003“, in: Ješutová, Eva a kol. (eds.): Od mikrofonu k posluchačům, Český rozhlas, Praha 2003, s. 451.

Debaty se zúčastnili Daniela Fischerová, Arnošt Goldflam, Václav Havel, Josef Kovalčuk, Václav Königsmark, Karel Král, Karel Kraus, Karel Kříž, Barbara Mazáčová, Bohumil Nekolný, Petr Oslzlý, Luboš Pistorius, Terezie Pokorná, Věra Ptáčková, Ivan Rajmont, Karel Steigerwald, Jitka Sloupová, Alice Šimonová, Eva Šormová, Josef Topol, Milan Uhde a Zdeněk Urbánek. Viz o tom též Vodička, Libor: „Drama“, in: Hruška, Petr (et al.): V souřadnicích volnosti, Praha 2008, s. 560—561.

„Nové (české) drama“

příběhy obyčejných šílenství.indd 16

09.09.15 13:38

charakterizovali jako ztrátu řádu a rezignaci na smysl a nakonec dospěli k názoru, že činohru může vyvést z krize jen původní drama, jež „nějakým způsobem ztělesní, popíše nebo zreflektuje tento stav prázdna“.16 Všeobecným zvýznamňováním role dramatu, jakož i změnou jazyka, jíž tehdy divadlo procházelo a při níž na místo dosavadního vysoce metaforického vyjadřování nastupovalo vyjadřování co do metaforičnosti nejnižší,17 začala být v „nové“ divadelní tendenci upozaďována režie a upřednostňován dramatik, který se vrátil jako hybatel a odsunul režiséra do pozice pouhého vykonavatele své vůle 18 — i to byl důvod, proč tyto dvě profese napříště stále častěji splývaly.19 (A tam, kde původní hry nebyly k dispozici, nastoupily podobným způsobem koncipované dramatizace.)20 I v tom se ovšem česká „nová vlna“ ztotožnila s cizí, protože také v zahraničí tyto hry — dramaturgickou závazností, jež často nepřipouštěla interpretovat dílo jinak než doslovně — začaly divadlu dominovat.21 Návrat víry ve svébytnost dramatu způsobil, že na činohru začalo být často nahlíženo jako na jakýsi zvláštní případ literatury: jako na umění, které musí vzniknout z „textového návodu“ (speciální literární fikce), a které tudíž jako by pro svou interpretaci na jevišti divadlo ani nepotřebovalo. (Ikona „nové“ divadelní estetiky, německý dramatik Marius von Mayenburg, přímo navrhoval divadlo „poškozované“ režií ozdravit původní hrou.) „Nové“ činoherní divadlo se tedy znovu obrátilo ke slovu, a předem tím jaksi více či méně eliminovalo divadelní prostředky. Chtělo totiž co nejméně zviditelňovat svůj estetický rámec a co nejvíce připomínat realitu — proto se v konečném důsledku jedná o žánr vlastně antidivadelní. Paradox „nových her“ tedy spočívá v tom, že ačkoli 16 Havel, Václav, in: kol: „Od českého divadla k islámskému fundamentalismu (a zpět) (ze setkání divadelníků pozvaných Václavem Havlem do vily Amálie u Lán)“, Svět a divadlo 1994, č. 5, s. 37.

17 Zjednodušeně řečeno, míra metaforičnosti znaku vyplývá z toho, jak vzdálený a komplikovaný je vztah mezi znakem (označujícím) a významem (označovaným).

18 Vedle toho ovšem stále existuje režie, jež naopak dramatiku výrazně divadelně interpretuje.

19 Tato praxe fungovala již v takzvaných malých a studiových divadlech od konce 50. let, ovšem s výrazně menší šancí takto vzniklých dramat účastnit se běžného repertoárového života.

20 Také dramatizace je spojena s českým divadlem už od 60. let, ovšem v 90. letech počet dramatizací výrazně narostl.

21 „Nové evropské drama /…/ je skutečně nový divadelní fenomén, který znamená návrat dramatika a dramatického textu na jeviště, přičemž přináší i nové formy divadelní výpovědi,“ píše Juliana Beňová (táž: „Nová európska dráma“, in: Pospíšil, Ivo; Zelenka, Miloš; Zelenková, Anna /eds./: Česká a slovenská slavistika na počátku 21. století, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2005, s. 8 [přel. lj.]); zatímco Sanja Nikčevićová v knize „Nová európska dráma“ alebo veľký podvod (přel. Ján Jankovič, Vydavateľstvo Jána Jankoviča, Bratislava 2007) naopak tvrdí, že „nové hry“ nemají žádnou literární hodnotu, a tudíž jejich autoři nejsou dramatiky v pravém smyslu.

16

17

příběhy obyčejných šílenství.indd 17

09.09.15 13:38

námětově provokují a opovrhují tradičními dramatickými zákonitostmi, opírají se o rezidua 19. století, kdy divadlu vládl dramatický básník.

Na počátku cizí i české „nové dramatiky“ stály — a pozdější jádro tohoto uměleckého směru vytvořily — hyperrealistické kusy s kontroverzními tématy (násilí, sex, drogy…), pro něž se v našem regionu vžilo označení coolness, v anglosaském světě ponejvíc in­‑yer­‑face.22 Krátce po přelomu tisíciletí se však k drsně vyhroceným a sociálně angažovaným hrám začala přidávat dramata s méně provokativními, civilnějšími, grotesknějšími či komediálnějšími náměty, někdy už i vyloženě komerčního zaměření a tradiční podoby, a tak se původně ostře vymezené jádro začalo rozptylovat směrem k okrajům.

Mnoho z těchto autorů se ovšem identifikovalo s názorem, že drama má být formou protestu, mobilizovat veřejné mínění a manifestovat názory svých tvůrců, spřízněných diváků i kritiky,23 a tím přispívat k řešení společenských problémů — tedy sice mimo rámec politiky, přesto nějak institucionálně a politicky. Tímto postojem „nové drama“ navázalo především na východiska takzvaných nových, většinou postmarxistických hnutí v 60., 70. a 80. letech 20. století: ekologických, feministických, etnických a jiných a vykázalo též znaky subkultury — skupiny v poměru k většinové společnosti minoritní, kterou spojují stejné hodnoty,24 takže je lze chápat nejen jako umělecké, nýbrž i jako mimoumělecké hnutí. Strategii hnutí odpovídá rovněž šíření programu z jmenovaných center, k nimž lze připočíst ještě Spojené státy, do ostatních částí Evropy, včetně zemí bývalého sovětského bloku, či do jiných divadelních kultur (například do zemí Jižní Ameriky).25 Kolektivní identitou „nové hry“ se stala kritika způsobů — zpravidla městského — života, ohrazování se proti orientaci společnosti na materiální blahobyt a hledání smyslu života.

22 Viz Grusková, Anna: „Dramatika coolness“, Divadlo v medzičase 1996, č. 1, s. 9; Sierz, Aleks: In­‑Yer­‑Face Theatre, Faber & Faber, London 2001, a www.sierz. co.uk, www.inyerface­‑theatre.com [oba odkazy přístup 31. 12. 2014].

23 Na spřízněnost některých kritiků s programem „nové hry“ upozorňuje např. Miloš Mistrík: „První významnější knižní publikace pro tuto oblast — Semiš a chróm — je stejně nekritická ke generačním druhům a formou rozhovorů s nimi, výkladem se ztotožňujícím s jejich názory, jim chce hlavně pomoct a podpořit je na cestě.“ (týž: „Premeny poetiky súčasnej dramatiky“, Slovenské divadlo 2002, č. 1, s. 9 [přel. lj.]). Sborník Semiš a chróm (Grusková, Anna; Maliti, Romana; Vannayová, Martina /eds./, Divadelný ústav, Bratislava 2000) shrnuje propagační texty a rozhovory s „novými“ dramatiky a navazuje na publikaci Anny Gruskové (ed.): Posledná sezóna, Divadelný ústav, Bratislava 1999.

24 Viz o tom např. Znebejánek, František: Sociální hnutí: teorie, koncepce, představitelé, Sociologické nakladatelství, Praha 1997; a Smolík, Josef: Subkultury mládeže: uvedení do problematiky, Grada, Praha 2010.

25 Na sympóziu New European Drama: Art or Commercial Product? konaném v roce 2003 v Novém Sadu byli podle Sanji Nikčevićové britští účastníci obviňováni z vnucení tohoto trendu Evropě (viz táž: „Nová európska dráma“ alebo veľký podvod, přel. Ján Jankovič, Vydavateľstvo Jána Jankoviča, Bratislava 2007, s. 51).

„Nové (české) drama“

příběhy obyčejných šílenství.indd 18

09.09.15 13:38

V kontextu dějin dramatu však program „nové hry“ nebyl zas tak originální. V zobrazování krutostí a v bouřlivých dějových zvratech lze shledat podobnost „nových her“ s dramatikou antickou (byť v ní kruté činy byly trestem za provinění proti osudu a odehrávaly se zpravidla za scénou) a alžbětinskou, zejména s jakubovskými tragédiemi, které v drastických výstupech a spletitých dějích viděly prostředky přitahující publikum (včetně Shakespeara, jehož Titus Andronicus /1592/ je ukázkou precool dramatiky), dále pak se stejně motivovanými francouzskými hororovými grand guignoly z přelomu 19. a 20. století, divadlem Andrého Antoi­ na nebo Konstantina Sergejeviče Stanislavského a samozřejmě s naturalistickou dramatikou a irskými hrami počátku 20. století. V politickém smyslu dramatu „nové vlny“ předcházelo divadlo Erwina Piscatora a hlavně Bertolta Brechta, které se vyznačovalo antiiluzivním pojetím a aktivizací diváka, někdy až třeba i manipulací s divákem, jenž si měl uvědomit své vykořisťování kapitalistickou společností. (Uváděno v této souvislosti bývá i Artaudovo „divadlo krutosti“, jež však „novým hrám“ konvenuje spíše označením než poetikou.) Vliv na formulaci této „nové“ estetiky měl ale i mysl osvobozující surrealismus a absurdní divadlo, s nímž tyto hry sdílejí pocity odcizení člověka světu (vedle příslušných dramat viz též koncept „divadla­‑paniky“ Fernanda Arrabala).26 Za přímé předchůdce jsou považováni dramatici britského „kuchyňského realismu“ na sklonku 50. a 60. let 20. století, především takzvaní rozhněvaní mladí muži, mezi než patřili John Osborne, Arnold Wesker, John Arden a posléze rovněž Edward Bond (jeho hra Spaseni, 1965, v níž parta mladíků ukamenuje nemluvně, byla zakázána) a Howard Barker známý manifestem „divadla katastrofy“, v němž navrhuje zobrazovat extrémy bytí. (Teoretik kontroverzní dramatiky Aleks Sierz však tyto spojitosti odmítá.)27 Z produkce 70. a 80. let zase „nové hry“ navázaly na funkci veřejného protestu, již razila divadla feministická, divadla menšin a jiná (především zahraniční, v českém prostředí taková divadla nemají tradici).

Z novějších zdrojů se tyto hry opírají o odkaz moralisticky založené epické dramatiky Paula Claudela, Maxe Frische a Friedricha Dürrenmatta, faktograficky koncipovaná „dokumentární“ dramata (autorů jako Peter Weiss, Rolf Hochhuth a Heinar Kipphardt), o jízlivě podvratné hry Thomase Bernharda, Petera Handka a Elfriede Jelinekové, o smutně kruté hry Bernarda­‑Marii Koltèse, Williama Mastrosimona, Davida Mameta či Tonyho Kushnera, jakož i o pesimistické černé grotesky Wernera Schwaba 26 Pro porovnání souvztažností odkazuji na knihu Eriky Fischerové­‑Lichteové: Dejiny drámy, přel. Adam Bžoch, Divadelný ústav, Bratislava 2003.

27 „Zatímco v minulosti autoři jako John Osborne nebo Arnold Wesker oslovovali široké publikum hlavního kulturního proudu, současné nové hry se svým divákům spíše vlichocují, než aby se pro ně angažovaly, v jejich předsudcích je spíše utvrzují, než aby je zpochybňovaly, a hovoří spíše k vlastnímu ,kmeni‘ než k celé obci“ (Sierz, Aleks: „Cool Britannia?“, přel. Jitka Sloupová, Svět a divadlo 2000, č. 1, s. 13).

18

19

příběhy obyčejných šílenství.indd 19

09.09.15 13:38

a Heinera Müllera či o britské levicové hry o stavu národa (Davida Harea či Davida Edgara). Poslední obvykle uváděný zdroj, respektive spíše produkt podobné poetiky, představují filmové černé grotesky 90. let jako Tarantinův Pulp Fiction, Stoneovi Takoví normální zabijáci (obě 1994), Boyleův Trainspotting (1996), kreslený seriál Městečko South Park (vysílán od roku 1997) či Mendesova Americká krása (1999), s nimiž „apelující“ hry korespondují jak v zobrazování násilí, tak multiplicitou vyprávění.28 Dramaturgickou základnu „nové dramatiky“ tvořili a vzory pro české autory byli: Angličané Simon Block, Moira Buffiniová, Jez Butterworth, Richard Cameron, Martin Crimp, David Eldridge, Nick Grosso, Zinnie Harrisová, Sarah Kaneová, Denis Kelly, Patrick Marber, Martin McDonagh, Anthony Neilson, Joe Penhall, Rebecca Prichardová, Mark Ravenhill, Philip Ridley, Simon Stephens, Judy Uptonová, Ché Walker, Jess Waltersová, Roy Williams, Sarah Woodsová, Irové Marina Carrová, Conor McPherson, Gary Mitchell a Enda Walsh, Skot David Harrower, Američané Rebecca Gilmanová, Neil LaBute, Phyllis Nagyová, Christopher Shinn, Naomi Wallaceová a Trace Letts, Francouzi Yasmina Reza a Florian Zeller, Australan Samuel Adamson, Němci Sibylle Bergová, David Gieselmann, Rainald Goetz, Dea Loherová, Marius von Mayenburg, Falk Richter, Moritz Rinke, Kathrin Rögglová, Roland Schimmelpfennig, Theresia Walserová a Felicia Zellerová, Argentinci Rodrigo García a Rafael Spregelburd, Španělé Juan Mayorga a Sergi Belbel, Poláci Paweł Jurek, Jan Klata, Marek Modzelewski, Roman Pawłowski, Andrzej Saramonowicz, Ingmar Villqist a Michał Wal­czak, Rusové Jelena Greminová, Jevgenij Griškovec, Jelena Isajevová, Nikolaj Koljada, Olga Michajlovová, Olga (Olja) Muchinová, ­ ichail Ludmila Petruševská, Nina Sadurová, Ivan Saveljev, Vasilij Sigarev, M Ugarov či Ivan Vyrypajev, Srbové Milena Bogavacová, Jelena Kajgová, Milena Markovićová, Iva Modliová, Maja Pelevićová, Biljana Srbljanovićová a Dimitrije Vojnov, Filip Vujošević či Fedor Šili, Makedonec Dejan Dukovski, Maďar Zoltán Egressy, Švýcaři Igor Bauersima a Lukas Bärfuss, ze Slovenska pak Jana Bodnárová, Martin Čičvák, Zuzana Ferenczová, Karol Horák, Tomáš Horváth, Iveta Horváthová, Jana Juráňová, Miloš Karásek, Laco Kerata, Viliam Klimáček, Silvester Lavrík, Roman Olekšák, Ján Štrbák, Dušan Vicen a další.

Z českých dramatiků mezi autory „nové vlny“ patří mimo jiné Radmila Adamová, Luboš Balák, Miroslav Bambušek, David Drábek, Martin Františák, Magdalena Frydrych Gregorová, Marek Horoščák, Lenka Lagronová, René Levínský, Iva Klestilová (Volánková), Petr Kolečko, Jiří Pokorný, Kateřina Rudčenková, Roman Sikora, Pavel Trtílek či Petr Zelenka.

28 Historicky jde o jakési přelévání vlivu: filmy epickou formu přejaly z rozhlasových a televizních seriálů a ty zase rozvíjely postupy epického divadla, jež ve svých počátcích vycházelo mimo jiné z dobových filmů.

„Nové (české) drama“

příběhy obyčejných šílenství.indd 20

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 213

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 214

09.09.15 13:38

Seznam použité literatury

Adámek, Jiří: „Naděje na jiný rozhlas“, A2 2007, č. 43, s. 14.

Adorno, Theodor Wiesengrund: Estetická teorie, přel. Dušan Prokop, Panglos, Praha 1997.

Albertová, Helena: „Rodina v současné české hře“, in: Havelková, Hana (ed.): Existuje středoevropský model manželství a rodiny?, Divadelní ústav, Praha 1995, s. 83—92.

Andreas, Petr: „Schizofrenie rozumu a citu“, A2 2014, č. 17, s. 12.

Aspekt — D(r)ámy, Bratislava 2001.

Bačová, Daniela: Britské dramatičky druhej polovice 20. storočia, UKF, Nitra 2013.

Barton, Brian: Das Dokumentartheater, Metzler, Stuttgart 1987.

Beňová, Juliana: „Nová európska dráma“, in: Pospíšil, Ivo; Zelenka, Miloš; Zelenková, Anna (eds.): Česká a slovenská slavistika na počátku 21. století, FF MU, Brno 2005, s. 5—18.

Bidlasová, Markéta: „Od žen k instruktáži“, Svět a divadlo 2005, č. 3, s. 122—128.

Blažejovský, Jaromír: „Co trápí ‚dcery národa‘?“, Rovnost 4. 3. 1987, s. 5.

Boková, Marie: „A Period of Transition“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 1993, s. 61—68.

Boková, Marie: „Dopisy číst či nečíst“, Lidové noviny 26. 6. 2006, s. 18.

Boková, Marie: „V zahradě Jane Austenové“, Lidové noviny 1. 4. 2014, s. 6.

Boková, Marie; Machalická, Jana: „A New Financial System Changes the Network Theatre“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 1995, s. 77—84.

Brandejská, Zdeňka: „My hoši, co spolu chodíme synchronizovaně plavat“, Divadelní noviny 2006, č. 3, s. 5.

Brandejská, Zdeňka: „Trojí mudrování s minach v HaDivadle“, Divadelní noviny 2002, č. 4, s. 5.

Brecht, Bertolt: Myšlenky, přel. Ludvík Kundera, Československý spisovatel, Praha 1958.

Cikánek, Milan: „Dcery národa“, Práce 29. 5. 1987, s. 6.

Cindlerová, Jana; Marečková, Tereza; Pácl, Štěpán; Ondruch, Pavel (eds.): Slovo a obraz na scéně, KANT, Praha 2010.

Císař, Jan: „Němcová! Rozpůlené představení“, Lidové noviny 15. 5. 2008, s. 4.

Cixous, Hélène: „Smích medúzy“, přel. Hana Hájková, Aspekt 1995, č. 2—3, s. 13.

Cixous, Hélène; Clément, Catherine: The Newly Born Woman, přel. Betsy Wing, MUP, Manchester 1986. Čechlovská, Magdalena: „Muzikál Němcová! je temný, ambiciózní, ale nenadchne“, Hospodářské noviny 15. 5. 2008, s. 9. Černá, Kamila: „Czech Republic“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2008, s. 105—110. Černá, Kamila: „Czech Republic“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2011, s. 102—107. Černá, Martina: „Kam s ním a kam za ním? Politické divadlo v Čechách a na Moravě“, Právo 24. 11. 2011, příl. Salon, s. 7.

214

215

příběhy obyčejných šílenství.indd 215

09.09.15 13:38

Čunderle, Michal: „Hry Romana Sikory“, Svět a divadlo 1999, č. 5, s. 120—124.

Davies, Ronald: „Manifest Divadla guerilly“, [překladatel neuveden], Scénografie 1968, č. 4, s. 48—53.

Dolníčková, Markéta: „Antihrdinové dneška“, Český rozhlas 29. 6.

2006, www.rozhlas.cz/kultura/divadlo/_zprava/255799.

Dombrovská, Lenka: „Kluci a holky si spolu nehrají“, Divadelní noviny 2012, č. 22, s. 5.

Dömeová, Andrea: „Boh, spoločnost, ženy a kríza stredného veku“, Svět a divadlo 2004, č. 4, s. 135—142.

Dort, Bernard: „Politické poslání divadla“, přel. Miroslav Petříček, Svět a divadlo 2009, č. 3, s. 4—8.

Drábek, David: „Možná to spěje k nějakému ráznému zúčtování…“, Svět a divadlo 1995, č. 3, s. 157—160.

Drozd, David: „České pokusy o coolness a coolness v Čechách“, in: Texty z Mezinárodního semináře doktorských studií divadelních škol / Papers for The International Seminar of Doctoral Studies of Theatre Schools, JAMU, Brno 2011, s. 11—15.

Drozd, David: „Ty nové hry jsou jen slovní bahno?!“, in: Spurná, Helena (ed.): Podoby soudobého evropského dramatu, MU, Brno 2001, s. 19—28.

Ejzenštejn, Sergej: Kamerou, tužkou i perem, přel. Jiří Taufer, Orbis, Praha 1959.

Erml, Jiří: „Domovní řád pro tři tváře“, Svět a divadlo 2003, č. 4, s. 57—60.

Erml, Jiří: „Hořící žirafy na kosmických, virtuálních a pohádkových stezkách“, Svět a divadlo 2006, č. 5, s. 30—38.

Erml, Jiří: „Nekrvavá satira zabalená do plastových lahví“, Mladá fronta Dnes 6. 6. 2007, s. B/5.

Erml, Jiří: „Před, během, a po Zelenkově Očištění“, Svět a divadlo 2010, č. 4, s. 53—61.

Erml, Richard: „Jako když postřílíte jepice“, Divadelní noviny 1999, č. 21, s. 6.

Erml, Richard: „Je nám tady spolu tak nějak divně“, Mladá fronta Dnes 18. 12. 2001, s. C/5.

Erml, Richard: „Účastný Petr Zelenka“, Divadelní noviny 2014, č. 11, s. 4.

Féral, Josette: „Writing and Displacement: Women in Theatre“, přel. Barbara Kerslake, Modern Drama 1984, č. 4, s. 549—563.

Feyfar, Petr: „Aniž by se bral smrtelně vážně aneb Gulliverova cesta na Vinohrady“, Divadelní noviny on­‑line 15. 12. 2012, www.divadelni­‑noviny.cz/aniz­‑by­‑se­‑bral­‑ -smrtelne­‑vazne.

Fialová, Alena (ed.): V souřadnicích mnohosti, Academia, Praha 2014.

Field, Syd: Jak napsat dobrý scénář, přel. Lukáš Houdek, Rybka Publishers, Praha 2007.

Fischer­‑Lichte, Erika: Dejiny drámy, přel. Adam Bžoch, Divadelný ústav, Bratislava 2003.

Foucault, Michel: „Myšlení vnějšku“, přel. Miroslav Petříček, in: týž: Myšlení vnějšku, Herrmann a synové, Praha 1996, s. 35—70.

Franc, Martin: „Ostalgie v Čechách“, in: Gjuričová, Adéla; Kopeček, Michal (eds.): Kapitoly z dějin české demokracie po roce 1989, Paseka, Praha — Litomyšl 2008, s. 193—216.

Frayn, Michael: „Život je především fraška…“, Svět a divadlo 1992, č. 8, s. 80—83.

Frýbertová, Tereza: „Brněnský Sunset Boulevard“, Studentský Svět a divadlo 2011, č. 2 [nestr.].

Geiger, Annette; Schröder, Gerald; Söll, Änne: „Coolness — Eine Kulturtechnik und ihr Forschungsfeld“, in: tíž (eds.): Coolness: Zur Ästhetik einer kulturellen Strategie und Attitüde, Transcript Verlag, Bielefeld 2010, s. 7—16.

Gerová, Irena: „Kým jsou Dcery národa?“, Svobodné slovo 7. 4. 1987, s. 5.

Gilbert, Sandra M.; Gubar, Susan: The Madwoman in the Attic, YUP, New Heaven — London 1979.

Głowacka, Malwina: „Farsa egzystencjalna“, Teatr 2005, č. 4—6, s. 27—29.

Goodman, Lizbeth: „Feminisms and theatres: canon fodder and cultural change“, in: Campbel, Patrick (ed.): Analysing Performance. A critical reader, MUP, Manchester 1996.

Goodman, Lizbeth: „‚Feminist theatre‘ versus ‚Women’s theatre‘“, in: táž: Contemporary Feminist Theatres, Routledge, London — New York 1993, s. 30—32.

Seznam použité literatury

příběhy obyčejných šílenství.indd 216

09.09.15 13:38

Goodman, Lizbeth; de Gay, Jane (eds.): The Routledge Reader in Politics and Performance, Routledge, London 2000.

Grusková, Anna: „Dramatika coolness“, Divadlo v medzičase 1996, č. 1, s. 9.

Grusková, Anna (ed.): Posledná sezóna, Divadelný ústav, Bratislava 1999.

Grusková, Anna; Maliti, Romana; Vannayová, Martina (eds.): Semiš a chróm, Divadelný ústav, Bratislava 2000.

HaDivadlo: Hry. Studie. Scénáře. Dokumenty, ALE, Staňkov 1996.

Hanáčková, Andrea: Český rozhlasový dokument a feature v letech 1990—2005: Poetika žánrů, JAMU, Brno 2010.

Hančil, Jan: Royal Court Theatre a divadlo dramatických autorů, NAMU, Praha 2007.

Hendl, Jan: Lidové divadlo Augusta Boala jako prostředek třídního boje v Latinské Americe, OKS, Karviná 1986.

Herman, Josef: „Kladivem?“, Divadelní noviny 2004, č. 17, s. 6.

Herman, Josef: „Němcové by pomohla pila“, Mladá fronta Dnes 14. 5. 2008, s. B/5.

Hillesum, Etty: Přervaný život, přel. Jitka Hubková, Karmelitánské nakladatelství, Praha 2005.

Hnilička, Přemysl: „Bilancování za pět minut dvanáct“, Týdeník Rozhlas 2013—2014, č. 52—1, s. 25.

Hoffmann, Bohuslav; Hoffmannová, Jana: „O drsné (nekonvenční) dramatice a nekonvenční (drsné) češtině na českých jevištích“, Přednášky 48. běhu Letní školy slovanských studií, FF UK, Praha 2005, s. 85—114.

Hoffmanová, Jana: „Vliv cool dramatiky a ‚drsný‘ jazyk současných českých her“, in: Fedrová, Stanislava (ed.): Otázky českého kánonu, ÚČL AV ČR, Praha 2006, sv. I, s. 588—598.

Horoščák, Marek: Fenomén Royal Court Theatre a hry konce milénia, JAMU, Brno 2008.

Horoščák, Marek: „Můj malinkatý stydlivý coolness“, Svět a divadlo 2001, č. 4, s. 85—87.

Hořínek, Zdeněk: „Bizarní blázniviny obyčejného života“, Lidové noviny 30. 1. 2001, s. 21.

Hořínek, Zdeněk: „Bizarní blázniviny obyčejného života“, Divadelní noviny 2014, č. 16, s. 11.

Hořínek, Zdeněk: „Cesta do hlubin dětství“, Divadelní noviny 2009, č. 13, s. 6.

Hořínek, Zdeněk: Divadlo mezi modernou a postmodernou, Nakladatelství Studia Ypsilon, Praha 1998.

Hořínek, Zdeněk: „Divná sezóna aneb Život je jinde“, Divadelní noviny 1992, č. 1, s. 4.

Hořínek, Zdeněk: Duchovní dimenze divadla aneb Vertikální přesahy, Pražská scéna, Praha 2004.

Hořínek, Zdeněk: Úvod do praktické dramaturgie, ÚKVČ, Praha 1986.

Hrbotický, Saša: „Tři sestry v zajetí tupců“, Hospodářské noviny 20. 6. 2005, s. 11.

Hrdinová, Radmila: „Rozhořčený kritik korporátního kapitalismu“, Právo 26. 11. 2011, s. 11.

Hruška, Petr (et al.): V souřadnicích volnosti, Academia, Praha 2008.

Hulec, Vladimír: „Chmela s Barešem dokazují, že válka je v každém z nás“, Mladá fronta Dnes 7. 5. 2005, s. B/1.

Hulec, Vladimír: „Ohrožené druhy jsou Zelenkovým omylem“, E 15 19. 12. 2011, s. 22—23.

Hulec, Vladimír: „Salome podle Petra Kolečka dobře vykresluje generaci zbohatlíků“, Mladá fronta Dnes 15. června 2009, s. C/8.

Chambers, Colin; Gottlieb, Vera (eds.): Theatre in a Cool Climate, Amber Lane, Oxford 1999.

Christov, Petr (ed.): České drama dnes, Karolinum, Praha 2012.

Illner, Michal: „Co (bylo) je normální? Dříve a nyní“, Revue Prostor 1998, č. 37, s. 61—64.

Irigaray, Luce: „This Sex Which is Not One“, in: Gunew, Sneja (ed.): A Reader in Feminist Knowledge, Routledge, London — New York 1991, s. 204—211.

Irmer, Thomas: „Nová nemecká dramatika po roku 2000“, přel. Roman Olekšák, Divadlo v medzičase 2006, č. 1—2, s. 11—13.

Irmer, Thomas: „A Search for New Realities. Documentary Theatre in Germany“, The Drama Review 2006, Fall, č. 3, s. 16—28.

Isaac, Dan: „Divadlo faktu“, [překladatel neuveden], Scénografie 1972, č. 32, s. 14—43.

Janoušek, Pavel: „Groteska a revue“, in: kol.: Poetika meziválečné literatury, Československý spisovatel, Praha 1987, s. 105—136.

216

217

příběhy obyčejných šílenství.indd 217

09.09.15 13:38

Javisko — Chceme nového autora? (bonusové číslo), Bratislava 2003.

Jungmannová, Lenka: „Dnešní divadlo současnou hru nepotřebuje.

Ale co kdyby…“, Labyrint revue 1999, č. 5—6, s. 180—185.

Jungmannová, Lenka: „Dramatika Davida Drábka aneb Kritika mcdonaldizace“, in: Pořízková, Lenka (ed.): Dvě dekády demokracie, Bohemica Olomucensia 2010, č. 4, s. 145—148.

Jungmannová, Lenka: „Jak napsat hru nové vlny“, A2 2006, č. 12, s. 16—17.

Jungmannová, Lenka: „Málo českých dramatiček? Ženské drama mezi sebepoznáním a sociální tematikou“, A2 2009, č. 12, s. 14—15.

Jungmannová, Lenka: „Naděje a beznaděj aneb Tematické paradoxy v díle Lenky Lagronové“, Česká literatura 2008, č. 1, s. 47—59.

Jungmannová, Lenka: „Nová vlna české dramatiky“, Host 2007, č. 7, příl. Host pro školy, č. 4, s. 16—17.

Just, Vladimír: Divadlo v totalitním systému, Academia, Praha 2010.

Just, Vladimír: „Kauza DAviDA Drábka“, Divadelní noviny 2013, č. 22, s. 4.

Just, Vladimír: Poklona není můj obor, Academia, Praha 1996.

Just, Vladimír: „Tři sestry vzor 2011“, Lidové noviny 17. 6. 2011, s. 9.

Kerbr, Jan: Krajina s akvabelami a černým domem, Pulchra, Praha 2013.

Kerbr, Jan: „Příběhy obyčejných knoflíkářů a samotářů“, Divadelní noviny 2001, č. 1, s. 6.

Kerbr, Jan: „V akčním pornu žijem“, Svět a divadlo 2000, č. 3, s. 85—88.

Klestilová, Iva: „Dramata s dramaty“, Svět a divadlo 2011, č. 3, s. 123—125.

Klíma, Miloslav a kol.: Divadlo a interakce, sv. I­‑VIII a půl, Pražská scéna, Praha 2006—2014.

Klotz, Volker: Geschlossene und offene Form im Drama, Hanser, München 1960. kol.: „Divadlo po listopadové revoluci aneb Jak dál?“, Scéna 1990, č. 13, s. 10—11. kol.: „Divadlo po listopadové revoluci aneb Jak dál?“, Scéna 1990, č. 14, s. 1 a 11. kol: „Od českého divadla k islámskému fundamentalismu (a zpět) (ze setkání divadelníků pozvaných Václavem Havlem do vily Amálie u Lán)“, Svět a divadlo 1994, č. 5, s. 26—49. kol.: „Vojcev, Lébl, Tobiáš“, Svět a divadlo 1992, č. 1—2, s. 17—27.

Kolář, Jan: „Místo očištění zapomnění“, Divadelní noviny 2010, č. 5, s. 6.

Kolář, Jan: „Ohrožený talent dramatika“, Divadelní noviny 2012, č. 1, s. 5.

Kolečko, Petr: „Nasrání je hybný motor mého psaní“, Svět a divadlo 2010, č. 4, s. 129—136.

Knopová, Elena: „Premýšľanie o slovenskej dráme po roku 1990 v priestore dvoch koncepcií“, Slovenské divadlo 2008, č. 4, s. 381—392.

Knopová, Elena: Svet kontroverznej drámy, Veda, Bratislava 2010.

Königsmark, Václav: „Co s ‚trojským koněm‘ po vítězné bitvě?“, ROK 1991, č. 1, s. 40.

Kracík, Vladislav: „Studio Hořící žirafy“, Theatralia 2011, č. 2, s. 72—76.

Král, Karel: „Hry o hrách“, Svět a divadlo 1998, č. 2, s. 62.

Král, Karel: „Sinking into the Depths“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 1997, s. 133—138.

Král, Karel: „Zločin čili drama“, Svět a divadlo 1999, č. 2, s. 140—144.

Kratochvílová, Dana: Sarah Kane, UKF, Nitra 2013.

Krénová, Martina: „Trikrát Praha: Divadlo Labyrint: Úder originalitou“, Kultúrný život 1992, č. 16, s. 13.

Kristeva, Julia: „Woman Can Never Be Defined“, in: Eagleton, Mary (ed.): Feminist Literary Theory, Blackwell Publishers, Oxford — Cambridge 1996, s. 267—268.

Kritzer, Amelie Howe: Political theatre in Post­‑Thatcher Britain (New Writing: 1995—2005), Palgrave Macmillan, Houndmills — Basingstocke — Hampshire 2008.

Kroča, David: „Krize mikrosvěta. K jednomu tématu v české dramatice 90. let“, Welles 2004, č. 20, s. 80—87.

Křivánková, Blanka: „Cool nad After? Londýnské jaro 2002“, Svět a divadlo 2002, č. 3, s. 74—81.

Kříž, Jiří P.: „Hra, která nikoho nenechá v pokoji“, Právo 29. 12. 1999, s. 16.

Kříž, Jiří P.: „Když nevíte kudy kam, pomůže Vinnetou“, Právo 7. září 2013, s. 13.

Kříž, Jiří P.: „Pornohvězdy nezabloudily, vědí kudy kam“, Právo 17. 12. 2009, s. 17.

Kunderová, Radka: „S Miladou je jenom legrace“, Pražský deník 22. 5. 2007, s. 20.

Seznam použité literatury

příběhy obyčejných šílenství.indd 218

09.09.15 13:38

Kunštát, Daniel; Mrklas, Ladislav: Historická reflexe minulosti aneb ostalgie v Německu a Česku, CEVRO Institut, Praha 2009.

Lacan, Jacques: Ecrits: A Selection, Tavistock, London 1980.

Lachmann, Michał: „The Colours of History or Scenes from the Inquiry into Verbatim Drama“, in: Henke, Christoph; Middeke, Martin (eds.): Drama and/after Postmodernism, WVT, Trier 2007, s. 311—323.

Lazorčáková, Tatjana: „Groteskní záznam světa“, Česká literatura 2003, č. 1, s. 13—25.

Lazorčáková, Tatjana: „Jana z generačního parku“, Lidové noviny 31. 5. 1995, s. 20.

Lazorčáková, Tatjana: „Oživlé postavy ze světa reklamy“, Lidové noviny 27. 3. 2003, s. 10.

Lehmann, Hans­‑Thies: Postdramatické divadlo, přel. Anna Grusková a Elena Diamantová, Divadelný ústav, Bratislava 2007.

Lessing, Gotthold Ephraim: Hamburská dramaturgie, Laokoón, Stati, přel. Josef Pospíšil a Alena Šimečková, Odeon, Praha 1980.

Leška, Rudo: „Sněhurka pro pubescentky“, Český rozhlas 4. 4. 2006, www.rozhlas. cz/kultura/divadlo/_zprava/snehurka‑pro‑pubescentky‑‑235699.

Lešková­‑Dolenská, Kateřina: „Čtyřlístek“, Loutkář 2007, č. 2, s. 66.

Lešková­‑Dolenská, Kateřina: „Planeta opic aneb Sourozenci Kaplanovi mezi chlupatci“, Loutkář 2007, č. 2, s. 66—68.

Lešková­‑Dolenská, Kateřina: „Sněhurka — nová generace“, Loutkář 2007, č. 2, s. 66—67.

Lindovská, Naděžda: „Feministická výzva slovenskej dráme. Jana Juráňová: Misky strieborné, nádoby výborné“, Slovenské divadlo 2011, č. 3, s. 272—287.

Lipovetsky, Gilles: Éra prázdnoty, přel. Helena Beguivinová, Prostor, Praha 1998.

Ljubková, Marta: „Být raněný krajem. Několik poznámek o hrách Martina Františáka“, in: Františák, Martin: Karla, Národní divadlo, Praha 2012, s. 12—27.

Ljubková, Marta: „Cool dramatika. A co dál?“, Kritická příloha Revolver Revue 2002, č. 22, s. 64—68.

Ljubková, Marta: „Za své hrdiny se nestydíme“, in: táž (ed.): Hry na hrdiny, Větrné mlýny, Brno 2014, s. 11—29.

Lukeš, Milan: Divné divadlo našeho věku, Svět a divadlo, Praha 2009.

Lukeš, Milan: „Dobré drama ještě žije“, Svět a divadlo 1998, č. 2, s. 126—134.

Lukeš, Milan: „Dvě dcery Augusta Strindberga“, Svět a divadlo 2003, č. 4, s. 41—53.

Machalická, Jana: „Blbec v tramvaji nebo v porsche“, 16. 12. 2011, s. 9.

Machalická, Jana: „The Czech Lands Rediscover Political Theatre“, Czech Theatre 2006, č. 22, s. 19—28.

Machalická, Jana: „Czech theater from 1989 to 1996: Discovering terra incognita“, in: Stefanova, Kalina (ed.): Eastern European Theatre after The Iron Curtain, Harwood Academic Publishers, Amsterdam 2000, s. 43—57.

Machalická, Jana: „Houpací Hatátitlá běží jako vítr“, Lidové noviny 27. března 2013, s. 9.

Machalická, Jana: „Jak milovat pudla, vole“, Lidové noviny 25. 2. 2008, s. 17.

Machalická, Jana: „‚Je to schíza‘, řekl“, Český deník 17. 2. 1992, s. 14.

Machalická, Jana: „Máma všech českých drobečků“, Lidové noviny 15. 5. 2012, s. 8.

Machalická, Jana: „Muzikál Pornohvězdy: vybalancovaná chůze po hraně“, Lidové noviny 19. 12. 2009, s. 9.

Machalická, Jana: „Naděje někdy může přijít z hvězd“, Lidové noviny 28. 3. 2013, s. 11.

Machalická, Jana: „Pád na dno jako pásmo skečů“, Lidové noviny 13. 5. 2014, s. 8.

Machalická, Jana: „Pláč nad definitivní dospělostí“, Lidové noviny 21. 5. 2009, s. 10.

Machalická, Jana: „Režie nové hry Jiřího Pokorného v Ústí je zbytečně ilustrativní“, Lidové noviny 1. 12. 1999, s. 21.

Machalická, Jana: „Šílený svět Davida Drábka“, Lidové noviny 26. 7. 2011, s. 8.

Machalická, Jana: „V televizi lze zatleskat i úchylovi“, Lidové noviny 19. 2. 2010, s. 8.

Machalická, Jana; Kerbr, Jan: Nové české drama (2000—2013) / New Czech drama (2000—2013) / Neues tschechisches drama (2000—2013), MK ČR, Praha 2014.

Machonin, Sergej: „Divadlo jako sebeobrana a jako nostalgie po obyvatelném světě“, O divadle 1987, č. III, s. 19—51.

218

219

příběhy obyčejných šílenství.indd 219

09.09.15 13:38

Machonin, Sergej: „Záznam 10. března 1992“, in: týž: Šance divadla, Divadelní ústav, Praha 2005, s. 253—255.

Málková, Olga: „Kauzu Gross budou hrát jako loutkové divadlo“, Mladá fronta Dnes 6. 1. 2006, s. 1.

Malíková, Nina: „Standa a ti druzí aneb Kdo z toho bude mít problém?“, Loutkář 2006, č. 1, s. 28—29.

Mannheim, Karl: Ideologie a utopie, přel. Dušan Prokop, Archa, Bratislava 1991.

Marečková, Tereza: „Dramata Lenky Lagronové“, Disk 2005, č. 14, s. 60—77.

Marečková, Tereza: „Radikální intimita Lenky Lagronové“, Svět a divadlo 2013, č. 4, s. 76—82.

Marečková, Tereza: „Do Kolečka“, Revolver Revue 2011, č. 83, s. 216—221.

Martin, Carol (ed.): Dramaturgy of the real on the world stage, Palgrave Macmillan, Houndmills — Basingstocke — Hampshire 2010.

Masihi, Monika: Tendenzen im zeitgenössischen tschechischen Drama, diplomová práce, Humboldt Universität, Berlin 2000.

McLuhan, Marshall: Jak rozumět médiím, přel. Miloš Calda, Odeon, Praha 1991.

Melchinger, Siegfried: „Von Sofokles bis Brecht. Das politische Theater — Voraussetzung seiner Gegemwart“, Theater heute 1965, s. 42—46.

Mlejnek, Josef: „Co nakonec vyleze z plechovky bez obalu?“, Divadelní noviny 1999, č. 16, s. 5.

Mlejnek, Josef: Cosi je ve vzduchu, Vetus Via, Brno 2000.

Mlejnek, Josef: „Mystické nemehlo…“, Svět a divadlo 1997, č. 4, s. 52—54.

Mlejnek, Josef: „Potomci čtou milostné dopisy“, Divadelní noviny 2006, č. 15, s. 4.

Mikulka, Vladimír: „Dejvický divadelní zázrak. Díl druhý“, Kritická příloha Revolver Revue 2002, č. 23, s. 26—40.

Mikulka, Vladimír: „Jak se zabíjejí Ohrožené druhy“, Respekt 2011, č. 49, s. 74.

Mikulka, Vladimír: „Naši lidé v Bruselu“, Lidové noviny 25. 11. 2013, s. 9.

Mikulka, Vladimír: „Příběh neobyčejného alkoholika“, Respekt 2012—2013, č. 1, s. 59.

Mikulka, Vladimír: „Úl autora Pornohvězd: Snaživě vtipné divadlo, které nic neříká“, Lidové noviny 6. 11. 2010, s. 9.

Mikulka, Vladimír: „Vladimír Morávek pojal Drábkovy Akvabely velkoryse“, Mladá fronta Dnes 25. 5. 2005, s. C/9.

Mistrík, Miloš: „Premeny poetiky současnej dramatiky“, Slovenské divadlo 2002, č. 1, s. 6—10.

Moravec, Václav: „Svobodný rozhlas 1990—2003“, in: Ješutová, Eva a kol. (eds.): Od mikrofonu k posluchačům, Český rozhlas, Praha 2003, s. 397—484.

Mukařovský, Jan: „Dialog a monolog“, in: týž: Kapitoly z české poetiky I, Praha 1941, s. 129—153.

Mukařovský, Jan: „Umění a světový názor“, in: Přibáň, Michal (ed.): Z dějin českého myšlení o literatuře I 1945—1948, ÚČL AV ČR, Praha 2001, s. 318—328.

Musilová, Martina: „Debates on the form and functions of Czech theatre in the post­‑november period (1990—1992)“, in: Flock, Sarah (ed.): Theatre after 1989 / Le théâtre après 1989, IDU, Praha 2012, s. 25—38.

Nekolný, Bohumil: Paradigma moderní kulturní politiky, IDU, Praha 2014. [nepodepsáno]: „Internetové časopisy vydávané studenty brněnské katedry divadelní vědy“, Theatralia 2013, č. 2, s. 26—27. [nepodepsáno]: „Kdo je Roman Sikora?“, Yorick 1999, č. 4. [nepodepsáno]: „Manifest Nehybnosti aneb konečně se kurva něco stane“, Yorick 1999, č. 4.

Nikčevićová, Sanja: „Nová európska dráma“ alebo veľký podvod, přel. Ján Jankovič, Vydavateľstvo Jána Jankoviča, Bratislava 2007.

Nová dramaturgia, nový dramaturg, Divadelný ústav, Bratislava 2013.

Oates­‑Indruchová, Libora: „Gender v médiích: nástin šíře problematiky“, in: Věšínová­‑Kalivodová, Eva; Maříková, Hana (eds.): Společnost žen a mužů z aspektu gender, OSF, Praha 1999, s. 131—151.

Paterová, Jana: „Plastová opera v chatové osadě“, Lidové noviny 11. 6. 2007, s. 18.

Paterová, Jana: „Večírek v klubu feministek“, Lidové noviny 8. 6. 2005, s. 19.

Pavlovský, Petr: „Důležitá neatraktivnost veřejné služby“, Divadelní noviny 2001, č. 3, s. 11.

Seznam použité literatury

příběhy obyčejných šílenství.indd 220

09.09.15 13:38

Pavlovský, Petr: „Fotbal zahraný jako náboženství“, Hospodářské noviny 23. 2. 2007, s. 13.

Pavlovský, Petr: „Muži v antickém ofsajdu“, Divadelní noviny 2008, č. 11, s. 11.

Pavlovský, Petr: Time out Petra Pavlovského 3. 2. 2013, www.divadelni­ ‑noviny.cz/time­‑out­‑petra­‑pavlovskeho­‑no­‑62013.

Peňás, Jiří: „Hra Koule — pocta Fibingerové“, Lidové noviny 31. 1. 2011, s. 9.

Peňás, Jiří: „Život mezi cvoky“, Týden 2001, č. 48, s. 81.

Piorecký, Karel: „Angažovaná poezie: souřadnice pojmu“, Psí víno 2012, č. 59—60, s. 24—25.

Piscator, Erwin: Politické divadlo, přel. Věra a Vladimír Procházkovi, Svoboda, Praha 1971.

Pistorius, Luboš: „Nový dramatik“, O divadle 1987, č. II, s. 146—164; č. 3, s. 201—221.

Pištora, Ladislav: „Divadlo v číslech“, Divadelní noviny 1992, č. 7, s. 3.

Pivovar, Marek: „Směr: Královský dvůr“, Svět a divadlo 2005, č. 3, s. 129—136.

Pokorný, Jiří: „Hnus“, Svět a divadlo 2001, č. 4, s. 82—84.

Pokorný, Jiří: „Jiří Pokorný píše Sarah Kane“, Divadelní noviny 2002, č. 3, s. 15.

Pokorný, Jiří: „Pořád jsme inscenovali pohřby“, Svět a divadlo 1999, č. 2, s. 128—132.

Pokorný, Vít: „Nessun tema e estraneo al teatro ceco contemporaneo“, in: In altre parole, Editoria & Spettacolo, Spoleto 2012, s. 143—150.

Pokorný, Vít: „Sodobni češki drami ni tuja nobena tema“, in: Sodobna češka drama, Festival Borštnikovo srečanje, Maribor 2012, s. 7—17.

Pokorný, Vít: „Současné české drama o krizi (a v krizi)“, Hybris 2012, č. 15, www.hybris.cz/soucasne­‑ceske­‑drama­‑o­‑krizi­‑v­‑krizi.

Poláčková, Eliška: „Potřebujeme nové formy? Reflexe finálových textů Ceny Konstantina Trepleva pro mladé dramatiky uvedených na festivalu DHNP Jirka Kniha hledá autora“, Theatralia­2011, č. 2, s. 227—233.

Porubjak, Martin: „Má vlast alebo aj Strasti vlasti“, SME 3. 6. 2006, s. 13.

Porubjak, Martin: „Napokon nemusí byť všetko sitcom…“, Svět a divadlo 2010, č. 2, s. 121—128.

Porubjak, Martin: „Veľa bolo málo“, Svět a divadlo 2007, č. 2, s. 51—52.

Prokop, Dieter: Boj o média, přel. Barbara Köpplová a Monika Loderová, Karolinum, Praha 2005.

Přibáň, Jiří: „Výhry a prohry sametové generace“, Novinky.cz 29. 10. 2009, www.novinky. cz/kultura/salon/182648­‑jiri­‑priban­‑vyhry­‑a­‑prohry­‑sametove­‑generace.html.

Postman, Neil: Ubavit se k smrti, přel. Irena Reifová, Mladá fronta, Praha 1999.

Postman, Neil: The Disappearnance of Childhood, Delacorte Press, New York 1982.

Rebellato, Dan: Theatre & Globalization, Palgrave Macmillan, Houndmills — Basingstocke — Hampshire 2009.

Reslová, Marie: „Antická tragédie v Rubínu rozehrává scény jak z Kill Billa“, Hospodářské noviny on­‑line 6. 12. 2010, www.art.ihned.cz/ c1—48475930­‑anticka­‑tragedie­‑v­‑rubinu­‑rozehrava­‑sceny­‑jak­‑z­‑nbsp­‑kill­‑billa.

Reslová, Marie: „Czech Republic“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2003, s. 111—118.

Reslová, Marie: „Happening, moralita i pohádka pro dospělé“, Svět a divadlo 1999, č. 5, s. 108—110.

Reslová, Marie: „Hry doopravdy“, Svět a divadlo 1995, č. 2, s. 48—49.

Reslová, Marie (et al.): Jan Antonín Pitínský, Pražská scéna, Praha 2001.

Reslová, Marie: „Kult osobnosti Kaisera s Lábusem funguje i za pultem“, Hospodářské noviny 26. 9. 2014, s. 19.

Reslová, Marie: „Mašíni v nás“, Hospodářské noviny 14. 1. 2009, s. 15.

Reslová, Marie: „Muzikál, opereta“, Hospodářské noviny 26. 5. 2009, s. 12.

Reslová, Marie: „Nová česká hra (a tři slovenské)“, Svět a divadlo 1993, č. 2, s. 120—129.

Reslová, Marie: „Nothing Dramatic Happening in the Czech Theatre“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2000, s. 77—80.

Reslová, Marie: „Odpočívej v pokoji“, Reflex 1999, č. 50, s. 59.

Reslová, Marie: „Příběhy obyčejného hovadství vtipně karikují mužský svět“, Hospodářské noviny 2. 6. 2011, s. 12.

220

221

příběhy obyčejných šílenství.indd 221

09.09.15 13:38

Reslová, Marie: „Salome tančí: Brněnská Reduta ožívá v nové hře leskem stříbrného plátna“, Hospodářské noviny 10. 3. 2011, s. 10.

Reslová, Marie: „Satirický úlet s kořeny morality“, Hospodářské noviny 6. 3. 2008, s. 9.

Reslová, Marie: „Smích nad vyšinutým světem“, Hospodářské noviny 28. 11. 2011, s. 10.

Reslová, Marie: „Stísněni životem“, Divadelní noviny 2003, č. 9, s. 5.

Reslová, Marie: „Talentovaný Kolečko válí: Psal Okresní přebor a jeho nové hry kopou první ligu“, Hospodářské noviny on­‑line 5. 1. 2012; www.art.ihned. cz/c1—54355220­‑petr­‑kolecko­‑zvlada­‑novu­‑i­‑divadlo.

Reslová, Marie: „Ukrutně veselá hra“, Divadelní noviny 1995, č. 12, s. 5.

Rischbieter, Henning: „Theater und Politik. Möglichkeiten in Gegenwart“, Theater heute 1965, s. 47—48.

Ritzer, George: Mcdonaldizace společnosti, přel. Věra Topilová, Academia, Praha 2003.

Rubeš, Josef: „Od poezie k agitce: Martin: Františák dramatik“, Svět a divadlo 2013, č. 6 s. 9—15.

Savin, Janet: „The Social and Political Contributions of Theatre to the Czechoslovak Revolution of 1989“, in: Kirschbaum, Stanislav J. (ed.): Historical reflections on Central Europe, Macmillan Press — St. Martin’s Press, London — New York 1999, s. 138—161.

Showalter, Elaine: „Pokus o feministickou poetiku“, přel. Libora Oates­‑Indruchová, in: táž (ed.): Dívčí válka s ideologií, SLON, Praha 1998, s. 229 a 230.

Schiller, Friedrich: „Divadlo jakožto mravní instituce“, in: týž, Šedivý, Prokop: O mravním poslání divadla, přel. Pavel Eisner, ČDLJ, Praha 1955, s. 9—22.

Schmid, Herta: „David Drábeks Theaterstücken zwischen Drama, Kabarett und Fersehschau“, in: Bayerdörfer, Hans­‑Peter (ed.): Von Drama zum Theatertext?, Max Niemayer Verlag, Tübingen 2007, s. 173—187.

Schnelle, Barbora: „Politické divadlo a jeho dvě německé tradice“, Sborník prací FF MU 1998, Q 1, s. 47—55.

Schnelle, Barbora: „Současná hra na současném divadle“, Theatralia 2011, č. 2, s. 243—245.

Schulzová, Eva: Rozhlasové hry nové generace, JAMU, Brno 2013.

Sieglová, Tereza: „Nechat se koupit, nebo odeslat poštou jako balík?“, Svět a divadlo 2002, č. 3, s. 70—72.

Sieglová, Tereza: „Stísnění ve Stísněné 22“, Svět a divadlo 2003, č. 4, s. 60—62.

Sierz, Aleks: „Cool Britannia?“, přel. Jitka Sloupová, Svět a divadlo 2000, č. 1, s. 13.

Sierz, Aleks: In—Yer—Face Theatre, Faber & Faber, London 2001.

Sierz, Aleks: „Od Disneyho k Enronu“, přel. Hana Pavelková, Svět a divadlo 2011, č. 5, s. 138—146.

Sierz, Aleks: Rewriting The Nation, Methuen, London 2011.

Sierz, Aleks: „Still In—Yer—Face? Towards a Critique and a Summation“, New Theatre Quarterly 2002, Spring, č. 1, s. 20.

Sikora, Roman: „Kabelky“, Český rozhlas 24. 9. 2009, www.rozhlas.cz/ mozaika/divadlo/_zprava/636902.

Sikora, Roman: „Svoboda na rozhraní otroctví“, Literární noviny 2006, č. 26. s. 12.

Sloupová, Jitka: [bez názvu], in: Ćirić­‑Petrović, Katarina (ed.): Noveau Drame Européen: L’Art ou Marchandise? / New European Drama : Art or Commercial Product?, Sterijino pozorje and The International association of Theatre Critics, Novi Sad 2006, s. 17—21.

Sloupová, Jitka: „After Cool i v Česku?“, Svět a divadlo 2002, č. 2, s. 60—66.

Sloupová, Jitka: „Zabiják Joe a králíci“, Svět a divadlo 1996, č. 4, s. 148—152.

Sloupová, Jitka: „Zločin a trest mediální éry“, Lidové noviny 5. 11. 2007, s. 18.

Smoláková, Vlasta: „Všem kdybych moh, vám jednu vrazím“, in: Tobiáš, Egon L.: Woyzef, Český spisovatel, Praha 1995, s. 127—139.

Smolík, Josef: Subkultury mládeže: uvedení do problematiky, Grada, Praha 2010.

Sommer, Jiří: „‚Bomba‘ v Labyrintu“, Právo lidu 14. 2. 1992, s. 6.

Soprová, Jana: „Hračky“, Český rozhlas 14. 6. 2010, www.rozhlas.cz/ mozaika/recenze/_zprava/746188.

Seznam použité literatury

příběhy obyčejných šílenství.indd 222

09.09.15 13:38

Soprová, Jana: „Kauza Salome“, Český rozhlas 20. 5. 2009, www.rozhlas.cz /mozaika/divadlo/_zprava/584920?hodnoceni=3.

Soprová, Jana: „Příběhy obyčejného hovadství podle Kolečka a Svobody“, Český rozhlas 7. 6. 2011, www.rozhlas.cz/mozaika/divadlo/_zprava/pribehy­‑obycejneho­ ‑hovadstvi­‑podle­‑kolecka­‑a­‑svobody­‑recenze­‑kladenske­‑inscenace­‑­‑904078.

Soprová, Jana: „Vejce — recenze hry Petra Kolečka“, Český rozhlas 7. 11. 2011, www.rozhlas.cz /mozaika/divadlo/_zprava/vejce­‑recenze­‑hry­‑petra­‑kolecka­‑­‑972397?pos=0&mode=10.

Spurná, Helena (ed.): Podoby soudobého evropského dramatu, MU, Brno 2001.

Suk, Jiří: Labyrintem revoluce, Prostor, Praha 2003.

Sündermannová, Zita: „Stísnění stísnění“, Svět a divadlo 2003, č. 4, s. 53—57. Šebesta, Juraj: „Na Dne Stoky“, Svět a divadlo 1999, č. 5, s. 54—57. Šebesta, Juraj: „New and Cool — európska a slovenská dráma“, in: Chceme nového autora?, Javisko 2003 (bonusové číslo), s. 61—67. Šebesta, Juraj: „Prienik alternatívy do Astorky“, Svět a divadlo 2004, č. 4. s. 56—62. Šebesta, Juraj: „Sila slobodného umenia“, Svět a divadlo 1994, č. 3, s. 154—160. Šebesta, Václav: „…David Drábek“, Svět a divadlo 2003, č. 1, s. 45—52. Šebesta, Václav: „Egon Tobiáš a Lenka Lagronová“, Svět a divadlo 2003, č. 6, s. 98—100. Šebesta, Václav: „Luboš Balák a Iva Volánková…“, Svět a divadlo 2003, č. 2, s. 62—71. Šebesta, Václav: „Jiří Pokorný a ústecká škola“, Svět a divadlo 2003, č. 3, s. 91—101. Šebesta, Václav: „Marek Horoščák“, Svět a divadlo 2003, č. 4, s. 6—13. Šebesta, Václav: „Roman Sikora“, Svět a divadlo 2003, č. 5, s. 100—110. Šebesta, Václav: „Tomáš Rychetský“, Svět a divadlo 2003, č. 1, s. 36—41. Šebestová, Irena: „Ženská literatúra a ženská estetika“, Romboid 1999, č. 5, s. 34—42. Šimek, Štěpán S.: „Iva Volánková’s 3Sisters.CZ at the Rokoko theatre: Emotion and Its Discontents in the Czech Theatre“, TheatreForum 2006, Summer/Fall, č. 29, s. 16—24. Šimko, Ján: „Plastiková dráma“, Labyrint revue 2000, č. 7— 8, s. 178—180. Škorpil, Jakub: „Cesta tam a zase (a zase a zase) zpátky“, Svět a divadlo 2014, č. 3, s. 111—116. Škorpil, Jakub: „Historie, hysterie, terapie, fantazie“, Svět a divadlo 2012, č. 3, s. 51—59. Škorpil, Jakub: „Radok Goes Beatles“, Svět a divadlo 2006, č. 4, s. 8—12. Škorpil, Jakub: „Variace očistce“, Svět a divadlo 2013, s. 113—120. Švejda, Martin J.: „Hry Davida Drábka: první bilance“, Divadelní noviny 2003, č. 15, s. 11. Švejda, Martin J.: „Koule u nohy Heleny Fibingerové“, Divadelní noviny 2011, č. 4, s. 11. Švejda, Martin J.: „Náměstí bratří Mašínů“, Svět a divadlo 2010, č. 2, s. 30—36. Švejda, Martin J.: „Parodie… a co s ní“, Svět a divadlo 2004, č. 2, s. 78—83. Švejda, Martin J.: „Petr Kolečko aneb O generaci, která v tom plave“, Svět a divadlo 2012, č. 2, s. 52—63. Švejda, Martin J.: „Valašsko­‑ústecké přešlapování na místě“, Divadelní noviny 1994, č. 3. s. 5. Švejda, Martin J.: „Životopisné plátno Teremin“, Divadelní noviny 2005, č. 21, s. 5.

Taroff, Kurt: „A Glimpse at New Czech Drama“, Slavic and East European Performance 2002, č. 1, s. 77—83.

Theatralia 2009, č. 1—2, s. 4—63.

Tichý, Zdeněk A.: „Czech Republic“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2004, s. 57—60.

Tichý, Zdeněk A.: „Czech Republic“, in: The World of Theatre, Bangladesh Centre of ITI, Dhaka 2006, s. 96—102.

Tichý, Zdeněk A.: „Pestrobarevná schíza“, Lidové noviny 14. 2. 1992, s. 11.

Topolová, Barbara: „Hřbitovní historie s jemným humorem“, Lidové noviny 7. 4. 2005, s. 20.

Topolová, Barbara: „Jak nepsat hru II“, Svět a divadlo 1994, č. 2, s. 19.

Topolová, Barbara: „O čem ta pohádka je? Aneb zajděte občas do kina!“, Svět a divadlo 1995, č. 2, s. 77.

Topolová, Barbara: „Už to máme na háku“, Svět a divadlo 2000, č. 3, s. 88—92.

Troup, Zdeněk: „Dcery národa“, Tvorba 1987, č. 39, s. 9.

Uhde, Milan: „Alfréd Radok by si těžko vybíral“, Svět a divadlo 2007, č. 2, s. 49—50.

Uhde, Milan: „HaDivadlo o ženské samotě“, Svět a divadlo 2002, č. 3, s. 27—29.

222

223

příběhy obyčejných šílenství.indd 223

09.09.15 13:38

Uhde, Milan: „Očima porotce“, Svět a divadlo 2006, č. 4, s. 5—6.

Ulmanová, Martina: „Slovenské příběhy obyčejného šílenství“, Svět a divadlo 2004, č. 5, s. 36—44.

Urban, Ken: „Pokus o teorii kruté Británie: coolness, krutost a léta devadesátá“, přel. Hana Pavelková, Svět a divadlo 2005, č. 5, s. 8—98; č. 6, s. 12—23.

Urbanová, Alena: „Pohoda v černém“, Divadelní noviny 1996, č. 14, s. 5.

Vangeli, Nina: „Od repliky k situaci — od otázky ke konfliktu“, in: Hodrová, Daniela a kol.: …na okraji chaosu…, Torst, Praha 2001, s. 356—378.

Vangeli, Nina: „Rám dramatického textu“, in: Hodrová, Daniela a kol.: … na okraji chaosu…, Torst, Praha 2001, s. 226—239.

Velíšek, Martin: „Vyslovit se“, Svět a divadlo 2004, č. 4, s. 129—135.

Vodička, Libor: „Pod křídlem minulosti“, Literární noviny 2009, č. 17, s. 13.

Vojtová, Eva: „České rozhlasové hry nové generace“, Svět rozhlasu 2012, č. 26, s. 8—11.

Vokáč, Tomáš: „Cool Generation aneb Co je to coolness? aneb Kde jsou texty a témata (podruhé)?“, Orghast 2003, s. 49—52.

Vokáč, Tomáš: „Kde jsou texty a témata?“, Divadelní noviny 2001, č. 18, s. 10.

Voráč, Jiří: „Divadlo a disent. Příspěvek k dějinám české divadelní opozice (1970—1989)“, Sborník prací FF MU 1998, Q 1, s. 23—46.

Vujanović, Ana: „Dráma bez scény“, přel. Vladislava Fekete, Divadlo v medzičase 2004, č. 3—4, s. 22—23.

Welsch, Wolfgang: Estetické myslenie, přel. Ladislav Kiczko, Archa, Bratislava 1993.

Zahálka, Michal: „Nabobtnalá Koule“, Hospodářské noviny 14. 5. 2012, s. 11.

Zaťková, Dominika (ed.): Festival Nová dráma 10 rokov / New drama Festival 10 years, Divadelný ústav, Bratislava 2014.

Zelenka, Petr: „Haj, hou!“, Svět a divadlo 2002, č. 1, s. 98—103.

Zelenka, Petr: „Napsal jsem hru, již nelze zfilmovat“, Hospodářské noviny 21. 11. 2005, s. 10.

Zelenka, Petr: „Očištění… Tedy katarze“, Svět a divadlo 2008, č. 5, s. 120—128.

Zelenka, Petr: „Skončí to tím, že se z nasrání stane apatie“, Svět a divadlo 2014, č. 5, s. 103—109.

Zídek, Petr: „Zlatokopka, kvůli níž padl premiér“, Lidové noviny 11. 2. 2011, příl. Pátek, s. 24—29.

Znebejánek, František: Sociální hnutí: teorie, koncepce, představitelé, SLON, Praha 1997.

Zuska, Vlastimil: Umění, krása, šeredno: Texty z estetiky 20. století, Karolinum, Praha 2003. Žáček, Ivan: „Fantastický experiment se špinavým prádlem?“, Divadelní noviny 2008, č. 12, s. 7. Žantovská, Ester: „Divadlo jako občanská platforma“, Svět a divadlo 2009, č. 3, s. 12—18. Žantovská, Ester; Pavelková, Hana: „Divadlo a politika v novém tisíciletí — Británie a USA,“ in: Thompson, Steve; Mamet, David; Bean, Richard; Soans, Robin; Raffo, Heather: Rozhovory s teroristy, Větrné mlýny, Brno 2010, s. 399—411. Žantovská, Kristina:: „Jak napsat hru“, Svět a divadlo 1997, č. 2, s. 41—43. Žantovská, Kristina: „O lidu připosraženém“, Lidové noviny 31. 5. 2013, příl. Pátek, s. 26—30. Žantovská, Kristina: „Středověk 1995 — Když se nic neděje, je všude spousta svědků“, Svět a divadlo 1996, č. 2, s. 71—74. Žantovská, Kristina: „Vojcev“, Svět a divadlo 1992, č. 1—2, s. 26—27.

Seznam použité literatury

příběhy obyčejných šílenství.indd 224

09.09.15 13:38

Redakční poznámka

Některé pasáže z této knihy autorka využila v kapitole „Drama (v divadelních souvislostech)“, v knize: Fialová, Alena (ed.): V souřadnicích mnohos‑ ti. Česká literatura první dekády jednadvacátého století v souvislostech a interpretacích, Academia, Praha 2014, s. 605—636.

Dramatičky, které publikovaly pod různými jmény, uvádíme vždy pod jménem aktuálním a v závorce dodáváme jméno předešlé; u těch, které si ponechaly dvě příjmení, podobu zachováváme (výjimku tvoří bibliografické a inscenační odkazy, v nichž jsou autoři i autorky vždy uváděni jménem, jímž dílo podepsali, případně jménem, pod nímž se stali objektem odborného bádání). Podobně za pseudonymy uvádíme v hranaté závorce skutečné jméno autora (v kapitole „Představitelé české ‚nové dramatiky‘“ jsme ovšem pořadí pseudonymů a jmen obrátili, protože sledujeme tvůrce podle jejich občanských jmen). Citáty z cizojazyčných děl, respektive z děl cizojazyčných přeložených do jiného cizího jazyka, které převedla autorka, opatřujeme poznámkou přel. lj.

V odkazech jmenujeme producenty divadelních inscenací, nikoli soubory či budovy, v nichž byly inscenace uvedeny (i když někdy se tyto názvy kryjí). Pokud to však vyžadovala orientace, přidali jsme odkaz na další název divadelní instituce (například u Centra experimentálního divadla jakožto producenta jsme doplnili, o které divadlo z jeho jednotek jde apod.; u školních divadel zase uvádíme jméno dané umělecké školy).

Odkazy na producenty divadelních inscenací odpovídají dobovému názvu těchto divadelních institucí.

L. Č. — L. J.

224

225

příběhy obyčejných šílenství.indd 225

09.09.15 13:38

Resumé

This book deals with Czech „new drama“, following its development and manifestations from 1989 through to 2014. It endeavours to present Czech „new drama“ in all its uniqueness and entirety, so it is based on the heuristic collection of material (above all from primary literature) and on a theoretical understanding of the issues involved.

In the first part of the monograph the author provides a sociological and arts­‑studies description of this phenomenon, taking into account its sources and presenting it in a broader social and historical context (including details of the worldwide „new drama“ movement in connection with associated works from drama history). This section of the book also provides a theoretical outline of the dramatic rules behind Czech „new plays“, i.e. the categories of plot, time, space and characters, as well as dramatic form and language. The following chapter describes the basic features characterizing the genres — the in­‑yer­‑face genre / coolness / cruel drama, the political drama genre, the „documentary“ drama genre and the feminist genre / women’s / gender drama. This section concludes with a description of the phenomena and events that have accompanied Czech „new drama“ in the given cultural situation, such as the publication of the plays, their „second life“ (in the theatre) and reflecitions in the media (i.e. on the radio and in magazines), as well as the actviities and institutions that have supported and influenced the creation and staging of these plays (e.g. awards and festivals).

The second part of this monograph comprises a chapter summarizing the individual representatives of Czech „new plays“, followed by six case studies analysing the work of the most prominent authors involved in this stage of Czech drama: Lenka Lagronová, David Drábek, Jiří Pokorný, Iva Klestilová (Volánková), Petr Zelenka and Petr Kolečko.

The book also includes references to productions of plays by „new wave“ Czech dramatists (as part of the notes) and an index of names.

Resumé

příběhy obyčejných šílenství.indd 226

09.09.15 13:38

Jmenný rejstřík

Rejstřík zahrnuje hlavní text publikace včetně poznámek pod čarou, nepokrývá úvod, seznam použité literatury, redakční poznámku a resumé. Paginy vyznačené kurzivou odkazují k daným osobám jako postavám dramat.

A Adámek, Jiří 50—51, 70, 74, 110, 112 Adamik, Štefan 198 Adamová, Radmila 20, 43, 49, 51, 55, 63, 71, 74, 79, 81, 98—99 Adamson, Samuel 20 Adla, Zdeněk (vl. jm.

Zdeněk Dlouhý) 161 Adlová, Věra 161 Adorno, Theodor Wiesengrund 31 Ahmedová, Ridina 79 Ajar, Émile (pseud.

Romain Gary) 84 Albertová, Helena 21 Allen, Woody (vl. jm. Allen Stewart Konigsberg) 143—144, 181—184, 187, 189 Almodóvar, Pedro 144 Amsler, Marián 69, 71, 80, 88, 98, 101 Anděl, Jakub 27 Andersen, Hans Christian 162 Andreas, Petr 124 Andronikova, Hana 113 Anouilh, Jean 123 Antoine, André 19, 30 Arden, John 19 226

Aristotelés 188, 197 Arrabal, Fernando 19 Artaud, Antonin 19, 108—109 Augustová, Zuzana 174 B Bačová, Daniela 42 Baďura, Pavel 72, 90 Balabán, Jan 81, 113 Balák, Luboš 20, 23, 35, 49, 51—52, 55, 63, 69—70, 80—81, 87, 108 Balaš, Radek 111 Balek, Vladimír 77 Ballek, Rastislav 52, 77, 166 Balzerová, Adéla viz Šotolová, Adéla Bambušek, Miroslav 20, 23, 27, 37, 52, 63—64, 68—69, 74, 79—83, 93—94 Bambušek, Tomáš 94 Barazi(ová), Simona 180 Bärfuss, Lukas 20 Barker, Howard 19 Barková, Libuše 176 Baronová, Barbora 115 Bárta, Václav „Noid“ 156 Bárta, Vojtěch 74, 115

227

příběhy obyčejných šílenství.indd 227

09.09.15 13:38

Barton, Brian 36 Bartoš, Zdeněk 73, 95 Baudelaire, Charles 166 Bauerová, Alexandra 90, 106, 172 Bauersima, Igor 20, 49 Baugh, Mike 127 Bayerdörfer, Hans-Peter 133 Bean, Richard 34, 37 Beaumarchais, Pierre-Augustin Caron de 135 Becker, Martin 111—112 Beckett, Samuel 83, 85, 91 Bečka, Marek 85 Beguivinová, Helena 27, 29 Belbel, Sergi 20, 70 Belko, Tomáš 139 Bém, Pavel 177 Benešová, Lucie 157 Benešová, Marie 177 Beňová, Juliana 17 Beran, Radek 51, 85 Berg(ová), Sibylle 20, 75, 81 Bernanos, Georges 84 Bernhard, Thomas 19, 105, 145, 154, 174 Bidlasová (roz. Bláhová), Markéta 42, 49, 51, 54, 58, 60, 63, 65, 67, 71, 80—81, 86, 108, 114, 122, 149, 163 Bielawska-Adamik(ová), Hanna 198 Bílá, Lucie (vl. jm. Hana Zaňáková) 156 Bláhová, Markéta viz Bidlasová, Markéta Black, Don 159 Blair, Tony 29 Blake, William 142 Blanda, Robert 68, 115 Blažejovský, Jaromír 162 Block, Simon 20 Bludný, Miroslav (pseud.) viz Levínský, René

Boal, Augusto 33 Bobr, Jan (pseud.) viz Tománek, Karel František Bodnárová, Jana 20 Bogavac(ová), Milena 20 Bogušovskij, Boris 88 Bohdalová, Jiřina 173 Boková, Marie 65, 124, 170 Bond, Edward 19, 149 Borkovec, Petr 106 Borůvková, Vendula 97, 101 Bosch, Jan-Willem van den 80 Bossom(ová), Maria 208 Boudová, Nela 157 Boyle, Danny 20, 149 Brackett, Charles 158 Brandejská, Zdeňka 139, 163 Brecht, Bertolt 19, 33, 37, 91 Breien, Bård 78 Brukner, Vít 85 Bruknerová, Zuzana 85 Brycz, Pavel 75, 114 Březina, Aleš 190 Buffini(ová), Moira 20, 81 Buhss, Werner 180 Buchtová (roz. Putzlacher), Renata 114 Bukovčan, Matúš 174 Bukovina, Matěj (pseud.) viz Doubek, David Bukovský, Přemysl 92 Bukowski, Charles 182 Bulis, Jiří 161 Bulisová, Lucie 111, 115 Bureš, Michal 113 Burian, Emil František 154—155, 155, 170, 170—171 Burian, Vlasta 23, 88 Burianová, Kateřina 155, 170 Burianová, Marie 170 Butterworth, Jez 20 Buzková, Pavla 42 Buzková, Petra 177 Bžoch, Adam 19

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 228

09.09.15 13:38

C Calda, Miloš 27 Calderón de la Barca, Pedro 158 Cameron, Richard 20 Campbell, Patrick 39 Cărbunariu(ová), Gianina 73 Carr(ová), Marina 20 Castorf, Frank 78, 81 Celiński, Andrzej 80 Cervantes Saavedra, Miguel de 85 Cihlář, Ondřej 57, 115 Cikánek, Milan 162 Cindlerová, Jana 119 Ćirić-Petrović(ová), Katarina 65 Císař, Jan 156 Cixous(ová), Hélène 41, 122, 164, 166 Claudel, Paul 19 Clément(ová), Catherine 164 Cortés(ová), Ana Harcha 163 Crimp, Martin 20, 56, 68, 71, 81 Cunneen, Paddy 78 Curtis, Richard 144 Czesany, David 43, 67—68, 80, 86, 93—94, 108, 113, 151, 158, 173 Č Čapek, Josef 97 Čapek, Karel 97, 138 Čechlovská, Magdalena 156 Čechov, Anton Pavlovič 47, 66, 72, 83, 91, 101, 143, 167, 200 Čepek, Petr 191 Čepek, Vladimír 68, 71, 112, 115 Čermáková, Viktorie 43, 80, 99, 111 Černá, Kamila 61, 65 Černá, Martina 34, 64 Černá (roz. Krejcarová), Jana 38, 107 Černík, Roman 79 Čičvák, Martin 20, 52, 78, 80, 90 Čtvrtníček, Petr 37, 52 Čunderle, Michal 64, 83, 90 228

D Daldry, Stephen 15, 37 Dalí, Salvador 134 Daňa, Jaroslav 91 David, Karel 45 David, Ondřej 110 Davis, Ronald G. 33 De Vuyst(ová), Hildegard 180 Deáková, Natália 27, 68, 80, 98—99, 112, 114, 174, 205 Denemarková, Radka 52—53, 69, 113, 196 Diamantová, Elena 27 Dianiška, Tomáš 201 Dietl, Jaroslav 95, 211 Difumato, Matteo (vl. jm. Jiří Zygma) 115 Ditrich, Alois 195 Dittrich, Dan 175 Dixon, Don 138 Djapić, Nenad 48 Dobrovský, Josef 104 Dočekal, Michal 70, 78, 97, 154 Dohnal, Martin 81 Doležal, Adam 108 Doleželová, Michaela 111, 115 Dolníčková, Markéta 169 Dombrovská, Lenka 209 Dömeová, Andrea 61 Dominik, Pavel 52 Dort, Bernard 32 Dorst, Tankred 15, 37 Doubek, David 55, 95 Drábek, David 20, 49, 51—55, 63—65, 70—72, 75—76, 79, 82, 85, 133—145, 156, 173, 182, 188, 196, 205—206, 211 Drábek, Miroslav 93 Drozd, David 27, 56, 64, 72, 149 Dryje, František 52, 109 Dřízhal, Hynek 115 Dudík, Dimitrij 99, 207 Dukovski, Dejan 20 Dürrenmatt, Friedrich 19

229

příběhy obyčejných šílenství.indd 229

09.09.15 13:38

Dušek, Zdeněk 87 Dušková, Kateřina 74, 98, 114, 127 Dvořák, Tomáš 102—103 Dvořáková, Věra 182 E Edgar, David 20 Effatha, Karel Kladivo (pseud.) viz Tománek, Karel František Egerstein, Leo (pseud.) viz Levínský, René Egressy, Zoltán 20, 51, 69—70, 78, 81 Eichmann, Adolf 92 Eisner, Pavel 33 Ejzenštejn, Sergej Michajlovič 22 Elbel, Ondřej 100, 115 Eldridge, David 20 Eliášová, Helena 46, 57, 71, 74, 106 Emde(ová), Vanessa 73 Emmerová, Milada 177 Eno, Will 53 Ensler(ová), Eve 43, 153 Epstein, Marek 51, 75, 114, 183 Erben, Karel Jaromír 156 Erbes, Petr 48 Erml, Jiří 134, 156, 165, 189 Erml, Richard 61, 160, 192—193 Escher, Hans 208 Euripidés 203 F Faltus, Václav 179 Fást, J. L. (pseud.) viz Pokorný, Jiří Federer, Roger 207 Fedotov, Sergej Pavlovič 80 Fedrová, Stanislava 25, 145 Fekar, Vladimír 51—52, 74, 96, 111 Fekete(ová), Vladislava 22, 46, 49, 70, 80 Féral(ová), Josette 42

Ferenczová, Zuzana 20, 51 Feyfar, Petr 137 Fialová, Alena 13, 63, 88, 94—95, 97—99, 109, 127, 139, 166, 182, 200 Fibingerová, Helena 75, 142 Field, Syd 193 Filcíková, Kristýna 103 Fischerová, Daniela 16, 42, 49 Fischer(ová)-Lichte(ová), Erika 19 Flaubert, Gustave 162 Flock(ová), Sarah 16 Forman, Miloš 183 Formánek, Ondřej 109 Formanová, Klára 148 Fosse, Jon 56 Foucault, Michel 25, 182 Franc, Martin 211 Franková, Hana 96 Františák, Martin 20, 23, 43, 47, 51, 56—57, 63—64, 69—70, 72, 74—76, 80—82, 93, 97, 101, 113, 204 Fraser, Brad 81 Frayn, Michael 180, 185 Freud, Sigmund 163, 212 Frič, Jan 80, 97, 107, 110, 196—198, 201—202, 205, 209 Frisch, Max 19 Fritzl, Josef 141 Frýbertová, Tereza 159 Frydrych Gregorová, Magdalena 20, 43, 49, 56, 63, 71—72, 74—75, 79, 99 Fuchs, Ladislav 105 Fuit, Jaroslav 207 G Gábor, Peter 119 Gallerová, Vlasta 67 García, Rodrigo 20, 51, 68 Gary, Romain viz Ajar, Émile Gay(ová), Jane de 33 Geiger(ová), Annette 26

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 230

09.09.15 13:38

Geisler, Robert 68 Gejguš, Pavel 84 Genet, Jean 119 Gerčikova, Irina Alexandrovna 121 Gerová, Irena 162 Gibson, Harry 69, 81 Gieselmann, David 20, 69, 71 Gifford, Barry 81 Gilbert(ová), Sandra M., 41 Gilman(ová), Rebecca 20 Gjuričová, Adéla 211 Glaser, Martin 70, 108, 111, 181 Głowacka, Malwina 183 Głowacki, Janusz 56 Göbl, Pavel 73, 95 Goethe, Johann Wolfgang von 159 Goetz, Rainald 20, 51, 94 Gogol, Nikolaj Vasiljevič 151 Gojda, Petr 57, 115 Goldflam, Arnošt 16, 49, 83, 161—164 Golombek, Bedřich 97 Gombár, Dodo 90 Goodman(ová), Lizbeth 33, 39—40 Goos(ová), Maria 192 Goriaux Pelechová, Jitka 50 Gothár, Péter 78 Gott, Karel 104, 169 Gottliebová, Vera 29 Gregorová, Bára 52 Gremina (Greminová), Jelena Anatoljevna 20 Grigorov, Dobromir 87, 92 Griškovec, Jevgenij Valerjevič 20 Gromov, Vladimír 114, 205 Gross, Stanislav 176—177 Grosso, Nick 20 Groszmann, Roman 100 Grusková, Anna 18, 27, 48 Gubarová, Susan 41 Gunew(ová), Sneja 41 Gutiérrez, Iván 138 Gyros, T. S. (pseud.) viz Levínský, René 230

H Hába, Michal 105 Hábová, Dana 184 Haidler, Jaroslav Achab 67, 148, 175 Hájek, Jonáš 106 Hájková, Hana 41, 122, 166 Hajn, Lukáš 81 Haladová, Dagmar 50 Haladová, Jaroslava 74 Hall, Lee 53 Hampton, Christopher 159 Hanáčková, Andrea 36 Hančil, Jan 15, 50, 57 Hančilová, Barbora 115 Handke, Peter 19, 25, 145 Hanka, Václav 104 Hare, David 20 Harris(ová), Zinnie 20 Harrower, David 20, 49, 68, 70—71, 78 Havel, Václav 16—17, 34, 38, 45, 47, 49, 64, 89, 105, 110, 145—146, 182, 209 Havelka, Jiří 38, 52, 57, 69, 79—80, 96, 111 Havelková, Hana 21 Havelková, Petra 51, 86, 108, 114, 122, 163 Havlice, Jan 88 Havlíček Borovský, Karel 162 Hegel, Georg Wilhelm Friedrich 212 Heidegger, Martin 94 Hellstenius, Axel 81 Hendl, Jan 33 Henke, Christoph 36 Herajtová, Věra 80 Herman, Josef 154, 156 Hillesum(ová), Etty 123 Hitchcock, Alfred 187 Hlaváčková, Věra 192 Hlavica, Lukáš 179 Hlavica, Marek 115 Hnilička, Přemysl 172 Hniličková, Magdaléna 114

231

příběhy obyčejných šílenství.indd 231

09.09.15 13:38

Hodrová, Daniela 149, 151 Hoffmann, Bohuslav 28 Hoffmannová, Jana 25, 28, 145 Hochhuth, Rolf 19, 37 Holan, Vladimír 171 Holý, Roman 90 Homola, Jiří 115 Homolová, Michaela 94, 102 Honzírek, Jiří 38, 89—91, 101, 110, 112 Horák, Jan 115 Horák, Karol 20 Horanský, Miloš 125, 157 Horký, Luděk 115, 202 Horoščák, Marek 14—15, 20, 27, 49—51, 55—57, 68, 73—75, 81, 86—87, 155 Horváth, Tomáš 20 Horváthová, Iveta 20 Hořínek, Zdeněk 15, 22, 44, 61, 95, 97, 123, 131, 193 Houdek, Lukáš 193 Hrabal, Bohumil 183 Hrbek, Daniel 78, 92, 111 Hrbotický, Saša (Alexandr) 168 Hrdinová, Radmila 190 Hrubín, František 136 Hruška, Petr 15—16, 63, 83, 85—86, 89, 123, 151 Hřebejk, Jan 73, 183, 195, 208 Hubková, Jitka 123 Hübner, Lutz 73 Hughes, Albert 142 Hughes, Allen 142 Hulec, Vladimír 61, 155, 190, 202 Hůlová, Petra 43 Huml, Filip 102 Hurajová, Milena 87, 89 Husák, Gustáv 38, 88 Ch Chals, Sigismund de (pseud.) viz Vojtíšek, Miloslav Chandler, Raymond 188 Chaplin, Charles 96

Chmela, Peter 112 Chmelařová, Mariana 164 Christov, Petr 64, 137, 161 Chrudina (Chrudinová), Susanne 101 Chrz, Ivan 113—114 I Ibsen, Henrik 89, 168 Illner, Michal 194 Irigaray(ová), Luce 41 Irmer, Thomas 22, 36 Isaac, Dan 36 Isajeva (Isajevová), Jelena Valentinovna 20 Ivanković(ová), Katica 86, 138 J Jäckel(ová), Karin 98 Jackson, Daniel C. 47 Jágr, Jaromír 63, 72, 80, 109, 200 Jahodová, Markéta 68, 106 Jakl, Ladislav 91 Jakub I., anglický král 26 Jan Pavel II., papež 124 sv. Jana z Arku 123 Janatová, Taťána Allen 48 Jandák, Vítězslav 177—178 Jandl, Ernst 145 Janeček, Jaromír 180 Janík, Josef 87, 92 Jankovič, Ján 15, 17—18, 31, 64 Janků, Jiří 52, 92 Janoušek, Pavel 26 Janoušek, Roman 160 Jarkovský, Tomáš 55, 103, 107 Jaromír 99 (pseud.) viz Švejdík, Jaromír Jarrold, Julian 124 Jařab, David 52, 64, 71, 82, 87, 108—109 Jašków, Robert 148 Jecelín, Zdeněk 49, 51, 55, 58, 68, 70, 81, 95

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 232

09.09.15 13:38

Jelínek, Jiří 110 Jelínek, Václav 35 Jelinek(ová), Elfriede 19, 43, 146, 168 Jesenská, Milena 38, 107 Ješutová, Eva 16 Jeunet, Jean-Pierre 130 Ježek, Jaroslav 136 Jirků, Jan 52, 70, 103—104, 107 Jiřička, Lukáš 50, 52 Jones(ová), Charlotte 81 Jonigk, Thomas 81 Josek, Jiří 149 Jung, Carl Gustav 120 Jungmannová, Lenka 43, 63—64, 98, 109, 123, 127, 139, 151, 166, 182, 200 Jungová, Kateřina 43, 67, 79, 108 Juráňová, Jana 20, 39 Jurda, Pavel 115 Jurek, Paweł 20 Juřina, Věnceslav 92 Just, Vladimír 34, 61, 94, 133, 143 K Kabát, Marcel 74 Kačer, Jan 78, 128 Kačer, Tomáš 110, 115 Kafka, Franz 69, 85, 96, 104 Kafka, Tomáš 50, 114, 195 Kaiser, Oldřich 211 Kajga (Kajgová), Jelena 20 Kajzar, Helmut 52 Kalousek, Miroslav 177 Kampusch(ová), Natascha 173 Kane(ová), Sarah 20, 26, 28—29, 49, 68—69, 71—72, 78, 100, 147, 166, 183, 201, 203 Kaprálová, Dora 51, 86, 108, 114, 122, 163 Kaptein(ová), Johanna 64 Karásek, Miloš 20 Karpianus, Ladislav 107 Karpianus (roz. Ludvíková), Tereza 115 232

Kelly, Denis 20, 78 Kerata, Laco 20 Kerbr, Jan 59, 61, 63, 180 Kerslake(ová), Barbara 42 Khek, Pavel 106, 115 Kiczko, Ladislav 21 Kimmig, Stephan 81 Kinská, Martina 56, 115 Kipphardt, Heinar 19, 37 Kirschbaum, Stanislav J. 16 Kisch, Egon Erwin 86, 108 Kjurkčieva (Kjurkčievová), Margarita 180—181, 196, 201, 206 Klata, Jan 20 Klaus, Václav 69, 88, 90—91, 167, 177 Klestilová (provd. Volánková), Iva 20, 23, 35, 42, 49—51, 54—56, 60, 63—65, 68—70, 72, 75, 81, 85—86, 94, 108, 114, 122, 147, 154—155, 161—178 Klíma, Ladislav 104 Klíma, Miloslav 50 Klimáček, Viliam 20, 49—52, 69—71, 73, 77, 80—81, 208 Klimsza, Janusz 92, 136 Klotz, Volker 193 Knopová, Elena 22, 28 Kočko, Tomáš 114 Kofránková, Hana 97 Kofroň, Petr 115 Kohout, Pavel 35, 209 Koišová, Katarína 111 Kokoschka, Oskar 98 Kokotek, Bogdan 114 Koláček, Kryštof 195 Kolár, Jakub 115 Kolář, Jan 61, 190, 194 Kolář, Petr 143 Kolečko, Petr 20, 23, 35, 44, 49, 52, 55, 63, 70—75, 80—81, 95, 109, 182—183, 195—212

233

příběhy obyčejných šílenství.indd 233

09.09.15 13:38

Kolihová-Havlíková, Lenka 42, 55, 63, 67, 70, 73, 81, 86, 147—148 Koljada, Nikolaj Vladimirovič 20, 73 Kolomijceva (Kolomijcevová), Jelena Valentinovna 84, 138 Kolouchová, Lucie 115 Koltès, Bernard-Marie 19 Konařík-Bečvan, Bedřich 97 Königgrätz, Samuel (pseud.) viz Levínský, René Königsmark, Václav 15—16 Kopeček, Michal 211 Köpplová, Barbara 25, 144 Korn, Jiří 211 Kosek, Otakar 127 Kotek, Vojtěch 73, 210 Kovalčuk, Josef 16, 55, 70, 154, 174 Kožený, Viktor 141 Kracík, Vladislav 133 Král, Darek 79, 133 Král, Karel 16, 54, 60—61, 65, 84, 113, 150, 176 Krásnohorská, Eliška (vl. jm.

Alžběta Pechová) 42 Kratochvíl, Jan 52, 115 Kratochvílová, Dana 28 Kratochvílová, Jarmila 142 Kraus, Jan 49, 136 Kraus, Karel 16 Kraus, Michal 177 Krauze(ová), Krystyna 95, 134, 138, 180—181 Krčmářová, Rhea 208 Krečmerová, Gabriela 50 Krejcarová, Jana viz Černá, Jana Krejčí, Hubert 50 Krejčí, Ivan 47, 92 Krejčí, Monika 148 Krejčíř, Radovan 141, 177 Krejčíř, Tomáš 148 Krénová, Martina 66 Kriegenburg, Andreas 80 Krings(ová), Susanne 112

Kristeva (Kristevová), Julia 41 Krištúfek, Peter 183 Kritzer(ová), Amelia Howe 34 Krob, Andrej 79, 95 Krobot, Ivo 96 Krobot, Miroslav 96, 115, 183, 195 Kroča, David 21 Krofta, Jakub 79, 94, 102 Krupa, Jan 72, 91—92 Kryštof, Petr Jan 38, 107 Křivánek, Rostislav 115 Křivánková, Blanka 28 Kříž, Jiří Pavel 152, 199, 210 Kříž, Karel 16, 67 Kubák, Ivo Kristián 90, 101, 115 Kubíková, Jolana 115 Kubišová, Marta 190 Kudláč, Eduard 162 Kuhl, Helmut (pseud.) viz Levínský, René Kucharová, Renata 180 Kukučka, Martin 81, 99, 111—112, 169, 207, 209 Kunderová, Radka 156 Kunštát, Daniel 211 Kushner, Tony 19 Kvint(ová), Helene 43, 79 L Lábus, Jiří 211 LaBute, Neil 20 Lacan, Jacques 122 Lagronová, Lenka 20, 23, 42—43, 46, 51—52, 54, 56, 63—64, 68, 70—71, 75, 79, 85—86, 108, 114, 119—132, 157, 163, 206 Lachmann, Michal 36 Lachmann(ová), Renate 41 Lamper, Ivan 70, 110 Lang, Michal 56, 67, 81, 86, 108, 121, 149, 204 Laštovková-Stodolová, Adéla 196 Látalová, Apolena viz Novotná, Apolena

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 234

09.09.15 13:38

Lausund(ová), Ingrid 80 Lavrík, Silvester 20, 56 Lazorčáková, Tatjana 26, 134—135 Lébl, Petr 67, 83, 119, 129 Lehečková, Hana 57, 115 Lehmann, Hans-Thies 27 Leigh, Mike 144 Lemieux, Mario 200 Lennon, John 210 Lessing, Gotthold Ephraim 33 Leška, Rudolf 136 Lešková-Dolenská, Kateřina 55, 136—137 Letts, Tracy 20, 71, 149 Levínský, René 20, 50—51, 53, 55, 57, 63—64, 73, 78—79, 81, 94 Lewinski, Ráchel (pseud.) viz Levínský, René Lewinski, René (pseud.) viz Levínský, René Liddell(ová), Angélica 163 Lidová, Klára 180 Lindgren(ová), Astrid 103 Lindovská, Naděžda 39 Linhart, Patrik 113 Linhartová, Věra 42 Lionlöwe, Arnalt (pseud.) viz Levínský, René Lipovetsky, Gilles 27—29 Lipus, Radovan 81, 111, 114, 119, 124, 128 Ljubková, Marta 27, 62, 64, 88, 92—93, 96—98, 104, 107, 109, 111—112, 115, 124, 166, 200 Lloyd Webber, Andrew 159 Loderová, Monika 25, 144 Loez, Jean-François 180 Loher(ová), Dea 20, 51, 68, 72, 81 Lollike, Christian 51 Lorenci, Jernej 78 Lotker, Howard 84 Loužný, Tomáš 48 Ludva, Roman 47, 75, 113 234

Ludvíková, Tereza viz Karpianus, Tereza Lukáts, Andor 78 Lukeš, Milan 16, 61, 165 Lukova (Lukovová), Olga 180 Luňák, Tomáš 112 Lustigová, Petra 43, 79 Lynch, David 69, 142 M Maceček, Jakub 86, 89, 96 Macek, Jakub 110, 115 Macků, Eva 153 Mahler-Werfel(ová), Alma 98 Mácha, Karel Hynek 104 Macháček, Jiří 183 Machalická, Jana 34, 61, 65—66, 126, 130, 138, 142, 152, 188, 192, 198—199, 204, 210 Machatý, Gustav 88 Machonin, Sergej 83, 161 Malečová-Suková, Kateřina 74, 115 Malíková, Nina 55, 176 Maliti, Romana 18 Málková, Lucie 115 Málková, Olga 175 Malý, Radek 114 Mamet, David 19, 34, 37, 72 Mančal, Petr 114—115 Mannheim, Karl 32 Marber, Patrick 20, 49, 69, 72, 78, 80—81, 191 Marečková (roz. Dlasková), Tereza 56, 62, 119, 195 Marek, František 55, 115 Marek, Petr 74 Marković(ová), Milena 20, 79 Marthaler, Christoph 81 Martin(ová), Carol 36 Martinková (roz. Ondrášková), Jitka 51, 81, 86, 108, 114, 122, 163 Maříková, Hana 43 Masihi(ová), Monika 145

235

příběhy obyčejných šílenství.indd 235

09.09.15 13:38

Masłowska, Dorota 73 Mastrosimone, William 19, 73 Mašín, Ctirad 38, 140 Mašín, Josef 38, 140 Maška, Petr František 71, 74, 108, 111 Matějka, Marek 71 Matonoha, Tomáš 157 Mauerová, Kateřina 141 Mauerová, Klára 141 Maurič(ová) Lazar(ová), Martina 129 May, Karl 210 Mayenburg, Marius von 17, 20, 49, 68—69, 71—72, 80—81, 147 Mayorga, Juan 20, 51 Mazáčová (provd. Topolová), Barbara 16, 58—59, 62, 130 Mazúch, Branislav 79 McDonagh, Martin 20, 70, 72—73, 80—81 McDonald, James 26 McGadie(ová), Heather 98 McLaren, Ewan 94 McLuhan, Marshall 27—28 McPherson, Conor 20 Medowits, Anton (vl. jm.

Vlado Janček) 51 Meichinger, Siegfried 33 Melville, Herman 120 Menclerová, Kateřina 50 Mendes, Sam 20 Menzel, Jiří 183 Merenus, Aleš 50, 99 Middeke, Martin 36 Michajlova (Michajlovová), Olga 20 Michálek, Petr 115 Mikolášková, Hana 87, 92, 96, 101, 115, 162 Mikotová, Zoja 162 Mikuláš, Radek 52 Mikulášek, Jan 69, 78, 96, 101—102, 107, 111

Mikulka, Vladimír 61, 138, 159, 183, 190—191, 204 Mikuš, Ján 47, 107 Minyana, Philippe 56 Mistrík, Miloš 18, 22 Mitchell, Gary 20 Mizerová, Radka 43, 79 Mlejnek, Josef 61, 123, 148, 170 Mlejnek, Petr 208 Modli(ová), Iva 20 Modzelewski, Marek 20 Mojžíšek, Marek 91 Molnárová, Kristýna 208 Moníková, Libuše 42 Moravec, Václav 16 Morávek, Vladimír 67, 79—80, 90—91, 111, 121, 134, 138, 174, 204, 206 Morávková, Dana 148 Moštík, Marian 74 Motýl, Ivan 81, 113 Mozart, Wolfgang Amadeus 104 Mrklas, Ladislav 211 Mrštík, Alois 204 Mrštík, Vilém 204 Muchina (Muchinová), Olja (Olga Stanislavovna) 20, 49, 68, 71, 80 Mukařovský, Jan 24, 32 Müller, Heiner 15, 20 Müllerová, Hana 161 Musilová, Martina 16, 43, 79, 110 Musilová-Kyrianová, Veronika 74, 115 Myšková, Ivana 74, 114 N Nadal, Rafael 207 Nagy(ová), Phyllis 20 Nagyová (provd.

Nečasová), Jana 160 Našincová, Lidia 138, 180 Nebeská, Lucie viz Trmíková, Lucie Nebeský, Jan 43, 81, 84—85, 110, 115, 120, 122—123, 127

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 236

09.09.15 13:38

Nečas, Petr 160 Nědolužko(vá), Anna Jurjevna 84 Neilson, Anthony 20 Nejedlý, Radim 74 Nejtek, Michal 155 Nekolný, Bohumil 14, 16 Nellis, Alice 68—69, 114 Němcová, Božena 91, 104, 125—126, 125—126, 156, 156—157 Němec, Jan 157 Němec, Marek 78 Němec, Pavel 177 Němeček, Jaroslav 136 Neumann, Julius 93 Nikčević(ová), Sanja 15, 17—18, 31, 64 Noha, Leoš 175 Nohavica, Jaromír 212 Novák, Petr Bronos 52, 115 Novák, Rostislav 112 Nováková, Marie 57, 115 Novotná (provd. Vynohradnyková, roz. Látalová), Apolena 115 Novotná, Klára 74 Novotný, David 54 Novotný, Ondřej 69, 71—72, 107 Nowakowski, Doman 80—81 Nuckolls, Filip 68, 71, 80, 90, 159, 198, 211 O Oates-Indruchová, Libora 41, 43 Oborník, Jan 94 Oda, Milena 113 Olekšák, Roman 20, 22 Olivětín, Šimon (pseud.) viz Levínský, René Ondra, Jiří 99 Ondrášková, Jitka viz Martinková, Jitka Ondruch, Pavel 119 Ondříček, David 182—183 Onufer, Petr 127 236

Ornest, Jiří 156 O’Rowe, Mark 71, 78 Osborne, John 19 Oslzlý, Petr 16, 55, 154, 174 Ostermeier, Thomas 81 Oščatka, Miroslav 55, 92 P Pacek, Martin 52, 92, 106 Pácl, Štěpán 70, 79, 99, 109, 119, 127—128, 130 Palmetshofer, Ewald 47 Pályová-Albrechtová, Gabriela 74 Papež, Jan 119 Paroubek, Jiří 177 Partyšová, Gabriela 140 Pařízek, Dušan 47 Paterová, Jana 156, 169 Patrasová, Dagmar (Dáda) 173 Pavelka, Kryštof 38 Pavelka, Ondřej 37—38, 55, 88, 103, 107, 109, 201, 210 Pavelka, Tomáš 148 Pavelková, Hana 14, 29, 34, 37, 89 Pavlíček, František 125, 157 Pavlovský, Petr 164, 197, 209 Pawłowski, Roman 20, 27 Pěchouček, Michal 74, 115 Pekárek, Hynek 74 Pelechová, Jitka viz Goriaux Pelechová, Jitka Pelević(ová), Maja 20 Peňáz, Jiří 142, 184, Penhall, Joe 20, 69, 71, 81 Perceval, Luk 80 Perclová, Irena 96 Peřina, Vít 51, 55, 102 Peřinová, Iva 50—51 Peřinová-Doubková, Klára 115 Petrů, Simona 38, 52, 107 Petruševská, Ludmila 20 Petrželková, Anna 38, 96, 107—108 Petříček, Miroslav 25, 32

237

příběhy obyčejných šílenství.indd 237

09.09.15 13:38

Peymann, Claus 154, 174 Pintér, Béla 78 Piorecký, Karel 32 Piscator, Erwin 19, 33, 37 Pistorius, Luboš 16, 42 Pištora, Ladislav 16 Pitínský, Jan Antonín (vl. jm.

Zdeněk Petrželka) 49, 67—68, 83, 85, 88, 168, 204 Pitr, Tomáš 141 Pivovar, Marek 60, 81, 108 Plachý, Zdeněk 113 Platovská, Hana 87 Pňačeková, Michaela 98—99 Podlipská, Sofie 126 Pokorná, Terezie 16 Pokorný, Jiří 20, 23, 27, 49, 51, 54—55, 58, 63—65, 67—71, 78, 80—82, 84—87, 93, 100, 125, 147—160, 165, 174, 196 Pokorný, Vít 57, 62, 65, 115 Poláčková, Eliška 56 Polanská, Simona 101 Polívková, Kamila 38, 107 Pollertová-Trojanová, Klára 148 Pollesch, René 81 Porubjak, Martin 60, 176 Pořízková, Lenka 133 Pospíšil, Ivo 17 Pospíšil, Josef 33 Pospíšilová, Veronika 148 Postman, Neil 135, 189 Prachař, Jakub 207 Preissová, Gabriela 42, 148 Prchalová, Eva 43, 51, 100 Prichard(ová), Rebecca 20 Prilepin, Zachar (vl. jm. Jevgenij Nikolajevič Prilepin) 78 Proble(ová), Lucy 71 Profousová, Eva 180 Procházka, Vladimír 33 Procházková, Iva 42 Procházková, Věra 33 Prokop, Dieter 25, 144

Prokop, Dušan 31—32 Prosperi, Jitka 175 Prušinovský, Jan 115, 183, 195 Přibáň, Jiří 182 Přibáň, Michal 32 Přibyl, Daniel 72, 80 Přidal, Antonín 74 Pšenička, Martin 85 Ptáčková, Věra 16 Putzlacher, Renata viz Buchtová, Renata Pýcha, Petr 47, 52—53, 74—75, 80, 112 R Radun(ová), Slobodanka 113 Raffo(vá), Heather 34, 37 Rajmont, Filip 170 Rajmont, Ivan 16, 170 Rašťáková, Veronika 148 Rath, David 37, 177 Rathouská, Kateřina 63, 74—75 Ravenhill, Mark 15, 20, 52, 68—69, 71—72, 75, 78, 80—81, 147 Rebellato, Dan 14 Redlová, Romana 208 Reed, Lou 183 Reifová, Irena 189 Renč, Adam 108 Repašská, Lucia 108 Reslová, Marie 46, 58, 60—62, 65, 85, 121, 134, 139—140, 152, 159, 165, 190, 201, 203—204, 206, 211 Rettigová, Magdalena Dobromila 42 Reza, Yasmina 20, 70, 75 Rickman, Alan 37, 144 Ridley, Philip 20 Richter, Falk 20, 51, 71, 80—81 Rijnders, Gerardjan 78 Rilke, Rainer Maria 171 Rinke, Moritz 20 Rischbieter, Henning 33

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 238

09.09.15 13:38

Ritzer, George 146 Robbins, Norman 136 Rodriguez, Ivory 180 Röggla (Rögglová), Kathrin 20 Roguljič(ová), Hana 74, 115 Rottrová, Marie 212 Rubeš, Josef 62, 97, 115 Rudčenková, Kateřina 20, 43, 49, 51, 63, 71, 74, 98 Rudiš, Jaroslav 52—53, 68, 74—75, 80, 111—112 Rusko, Vladimír 114 Russell, Robert 180 Růžička, Matěj T. 101, 112 Růžičková, Ivana 27, 81, 99 Ryder(ová), Winona 189 Rychetský, Tomáš 49, 54, 63, 65, 85 Ryšánek Schmiedtová, Jana 38, 99, 101, 111 S Saavedra, Anna 38, 43, 51, 69, 71, 101 Sadur(ová), Nina Nikolajevna 20 Saramonowicz, Andrzej 20, 73 Sarrazin(ová), Albertine 96 Sartre, Jean-Paul 196—197 Saveljev, Ivan Kuzmič 20 Savin(ová), Janet 15 Sedláček, Petr 209 Semotamová, Tereza 74, 115 Senkel, Günter 47 Serban, Andrei 78 Serebrennikov, Kirill Semjonovič 78 Shakespeare, William 19, 84, 89, 91, 135, 138, 150, 158, 198 Shaw, George Bernard 123 Shinn, Christopher 20 Short, David 149, 198 Showalter(ová), Elaine 40—41 Scheinpflugová, Olga 42 Scherhaufer, Peter 40

238

Schiller, Friedrich 33 Schimmelpfennig, Roland 20, 68—69, 71, 75, 78, 81, 137, 147 Schlegel, Henning 138 Schlegelová, Martina 79, 89, 91, 98—99, 101, 106—107, 130, 143 Schlink, Bernhard 195 Schmid(ová), Herta 133 Schmiedtová, Janka (Jana) Ryšánek, viz Ryšánek Schmiedtová, Janka (Jana) Schnelle(ová), Barbora 33, 64, 174 Schorm, Evald 179 Schröder, Gerald 26 Schulczová, Valeria 68, 162, 168 Schulzová, Eva viz Vojtová, Eva Schwab, Werner 19, 78, 205 Siebelt, Ralf 180 Sieglová, Tereza 62, 165, 184 Sierz, Aleks 14, 18—19, 26, 28—29, 57 Sigarev, Vasilij Vladimirovič 20, 71, 78, 80 Sikora, Roman 20, 34, 44, 49, 51, 53, 55—58, 62—64, 68, 70—71, 74, 78, 81, 86, 88—91, 157, 186, 203 Sikorska-Miszczuk(ová), Małgorzata 47, 51—52, 89 Sitta, Martin 148 Skořepová, Luba (Libuše) 171 Slánská, Josefa 92 Slouková, Jana 115 Sloupová, Jitka 16, 19, 28, 62, 65, 149, 188 Smečková Bencová, Isabela 143 Smetana, Bedřich 92, 176 Smoček, Ladislav 135 Smoláková, Vlasta 67 Smolík, Josef 18 Smoljak, Ladislav 36 Smutný, Pavel 162 Soans, Robin 34, 37 Sofoklés 90

239

příběhy obyčejných šílenství.indd 239

09.09.15 13:38

Sokol, Ondřej 72, 80 Sokol Tůma, František 86, 148 Solařík, Bruno 52, 109 Söll(ová), Änne 26 Sommer, Jiří 66 Soprová, Jana 62, 137, 202, 206 Sorokin, Vladimir Georgijevič 78 Součková, Milada 42 Spáčil, Leo 35 Spears(ová), Britney 196—197 Spišák, Ondrej 114 Spregelburd, Rafael 20, 51, 68 Sprušanský, Svetozár 80 Spurná, Helena 63 Srba, Bořivoj 50 Srbljanović(ová), Biljana 20 Staněk, Akram 79, 95 Stanislavskij, Konstantin Sergejevič 19, 30 Stefanova, Kalina 65 Steigerwald, Karel 16, 35, 37—38, 52, 55, 83, 94, 109, 155 Stephens, Simon 20 Stockmann, Nis-Momme 73 Stodůlka, Petr 162 Stone, Oliver 20, 152 Stradický, Petr Odillo (vl. jm. Petr Stančík) 81 Strohner, Petr 205 Stroupežnický, Ladislav 200 Studlar, Bernhard 49 Suchý, Jiří 107 Suk, Jiří 16 Sündermannová, Zita 165 Svěrák, Zdeněk 36 Světlá, Karolina (vl. jm.

Johanna Rottová) 126 Svoboda, Tomáš 35, 37—38, 52, 55, 72, 80, 92, 106, 109, 175, 196, 199—202, 205—206 Svobodová, Antonie 43 Svobodová, Jana 113 Svojtka, Petr 52, 72, 78, 80, 92, 111 Sýkora, Tomáš 111

Sýkorová, Markéta 102 Syrovátka, Tomáš 74, 115 Székely, Csaba 51 Š Šalamoun, Michal 75 Šamberk, František Ferdinand (vl. jm. František Xaver Ferdinand Schamberger) 135 Šanda, Michal 71 Šebesta, Juraj 28, 77, 186 Šebesta, Václav 55, 83, 119, 133, 161 Šebestová, Irena 40 Šedivý, Prokop 33 Šenkyřík, Ladislav 182 Šerberová, Alžběta 148 Šesták, Jiří 194 Šiktanc, David 47, 209 Šili, Fedor 20 Šimáček, Jiří 113 Šimák, Pavel 87, 171 Šimečková, Alena 33 Šimek, Štěpán S. 140, 161, 180—181 Šimko, Ján 27, 71 Šimonová, Alice 16 Škorpil, Jakub 60, 62, 125 Šmíd, Jaroslav 148 Šmíd, Zdeněk 81 Šormová, Eva 16 Šotek, Milan 52, 57, 71, 74, 76, 106—107 Šotolová (roz. Balzerová), Adéla 52, 70, 103—104, 107 Špaček, Radim 93 Špalek, Jakub 180 Špalová, Marie 78 Špinar, Daniel 47, 55—56, 72, 111, 196, 202—204, 208 Šprincl, Jan 87 Šrámek, Ondřej 76 Štědroň, Miloš „Orson“ 110 Štědroň, Petr 68 Štěpánek, Martin 178 Štěpánek, Vojtěch 86

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 240

09.09.15 13:38

Štětina, Roman 74 Štindl, Petr 46, 79—80, 90, 96, 108 Štíplová, Ljuba 136 Štorková, Pavlína 143 Štrbák, Ján 20 Štréblová, Alena 157 Šubrtová, Olga 70, 108 Švandrlík, Ondřej 211 Švarcová, Johana 74 Švejda, Martin J. 62, 134, 137, 140, 148, 188, 195 Švejda, Roman 73, 95 Švejdík, Jaromír 68, 112 Švorcová, Jiřina 211 T Tabori, George (vl. jm. György Tábori) 80 Taclík, Marek 207 Tachecí, Barbora 142 Tálská, Eva 89 Tarantino, Quentin 20, 152 Taroff, Kurt 164, 184 Taufer, Jiří 22 Tejnorová, Petra 96, 112 sv. Terezie z Lisieux 122 Teremin (Těrmen), Lev Sergejevič 186—187 Těsnohlídek, Rudolf 97 Thatcher(ová), Margaret 14 Thompson, Steve 34, 37 Thors(ová), Stefanía 43, 79 Tichý, Martin 115 Tichý, Miroslav 38, 107 Tichý, Zdeněk Aleš 65—66 Tobiáš, Egon (vl. jm. Luděk Tobiáš) 43—44, 49, 51—52, 54, 63, 66—69, 72, 78, 81, 83—84, 119, 147 Tolkien, John Ronald Reuel 201 Tománek, Karel František 38, 51, 77, 79, 96, 111 Tomicová, Pavla 143 Tomović(ová), Ana 79 240

Topilová, Věra 146 Topol, Jáchym 52, 55, 69, 72, 74, 113 Topol, Josef 16, 132 Topolánek, Mirek 177 Topolová, Barbara viz Mazáčová, Barbara Trefalt, Uroš 107 Trier, Lars von 69—70 Trmíková (provd.

Nebeská), Lucie 112 Trojan, Ivan 181, 183 Troup, Zdeněk 162 Trpišovský, Lukáš 81, 99, 112, 169 Trtílek, Pavel 20, 35, 44, 46, 51, 53, 55—57, 70, 72, 74, 81, 90—91, 109 Třešňáková, Halka 43, 79 Typlt, Jaromír 106 U Ugarov, Michail Jurjevič 20, 37 Uharte, Kepa 208 Uhde, Milan 16, 49, 59—60, 164 Uhlár, Blaho 77 Uli Vetin, Simon (pseud.) viz Levínský, René Ullrichová, Daria 70 Ulmanová, Martina 183 Upton(ová), Judy 20 Urban, Ken 29 Urban, Miloš 68, 113 Urbánek, Zdeněk 16 Urbanová, Alena 149 V Vaculová, Barbora viz Vlnasová, Barbora Valenta, Eduard 97 Vangeli, Nina 149, 151 Vannayová, Martina 18 Vašíček, Jakub 55, 103 Vedral, Jan 74 Vejdělek, Jiří 183

241

příběhy obyčejných šílenství.indd 241

09.09.15 13:38

Velíšek, Martin 59—60, 74—75 Vencl, Roman 115 Venclová, Renata 74 Verecká, Tereza 57, 74, 115 Věšínová-Kalivodová, Eva 43 Vicen, Dušan 20 Viceníková, Dora 101, 111 Vidlák, Petr 130 Vidrih(ová), Nives 206 Vieira Mendes, José Maria 91 Viewegh, Michal 112 Viková-Kunětická, Božena 42 Villqist, Ingmar (vl. jm. Jarosław Świerszcz) 20, 51, 68 Viner(ová), Katharine 37 Vinterberg, Thomas 69 Vítů, Marta 175 Vlnasová (roz. Vaculová), Barbora 27, 51, 71, 74, 100 Vodička, Libor 15—16, 64, 88—89, 128 Vodička, Petr 55, 103, 105 Vodrážka, Miroslav 43 Vojnov, Dimitrije 20 Vojtíšek, Miloslav (pseud. Sigismund de Chals) 52, 55, 104 Vojtová (roz. Schulzová), Eva 74, 127, 142, 179 Vokáč, Tomáš 57, 62 Volánková, Iva viz Klestilová, Iva Vondráček, Jiří 52 Vondráčková, Zora 102 Voráč, Jiří 34 Voráčková, Daniela 43, 79 Voráčová, Barbora 115 Vosátko, Karol 77 Voskovec, Jiří (vl. jm. Jiří Wachsmann) 136 Vostrá, Alena 42 Vostrý, Jaroslav 148 Vrchlický, Jaroslav 113 Vrzák, Aleš 75, 112, 139, 142 Vujanović(ová), Ana 22 Vujošević, Filip 20

Vůjtek, Tomáš 47, 49, 52, 55, 72, 81, 92 Vyčichla, Jakub (pseud.) viz Tománek, Karel František Vydra, Petr 100 Vynohradnyková, Apolena viz Novotná, Apolena Vyrypajev, Ivan Alexandrovič 20, 80 W Waitt, Chris 191 Wajsar, Petr 199, 205 Walczak, Michał 20, 51—52, 69—70, 75, 80 Walker, Ché 20 Wallace(ová), Naomi 20 Walser(ová), Theresia 20 Walsh, Enda 20, 73, 81 Walters(ová), Jess 20 Wdowyczynová, Magda 74 Webber, Andrew Lloyd viz Lloyd Webber, Andrew Weiss, Peter 19, 37 Welsh, Irvine 69, 81 Welsch, Wolfgang 21 Welzl, Jan Eskymo 69, 96—97 Werich, Jan 136, 175 Wesker, Arnold 19 Wilde, Oscar 202 Wilder, Billy (vl. jm.

Samuel Wilder) 158 Williams, Roy 20 Wilson, Robert 80 Wittenberg, Peter 78 Wittgenstein, Ludwig 145, 200 Wolfertz, Thomas 112 Woods(ová), Sarah 20 Z Zábranský, David 74, 114 Zahálka, Michal 142 Zaimoglu, Feridun 47

Jmenný rejstřík

příběhy obyčejných šílenství.indd 242

09.09.15 13:38

Zákostelecký, Marek 78—79, 95, 115 Zámečníková, Petra viz Zichová, Petra Zaťková, Dominika 15 Závada, Vilém 161 Zborník, Dobroslav 179 Zelenka, Miloš 17 Zelenka, Petr 20, 49—50, 52, 55, 63—65, 69—71, 73, 76, 78, 80—82, 95, 114, 138, 179—194, 196—197, 206 Zelenka, Zdeněk 180 Zelenková, Anna 17 Zeller, Florian 20, 73 Zeller(ová), Felicia 20, 71, 75 Zeman, Karel 139 Zeman, Miloš 69, 88, 177 Zembok(ová), Ewa 99 Zídek, Petr 176 Zielinski, Thomas 71, 93—94, 112, 175, 201, 204

242

Zichová (roz. Zámečníková), Petra 103, 115 Zmeškal, Tomáš 75, 114 Znebejánek, František 18 Zrzavý, Jan 206 Zucker, Alex 163 Zupanc(ová) Lotker(ová), Sodja 84 Zuska, Vlastimil 31 Ž Žáček, Ivan 156 Žák, Petr 87 Žantovská, Ester 34, 37 Žantovská, Kristina 59, 62, 67, 75 Žantovský, Michael 184 Žďárský, Jan (pseud.) viz Levínský, René Železná, Hana 74 Žváček, Jaroslav 115

243

příběhy obyčejných šílenství.indd 243

09.09.15 13:38

příběhy obyčejných šílenství.indd 244

09.09.15 13:38

Obsah

Úvod „Nové (české) drama“ „Nové (české) drama“ Teoretická analýza „nové (české) dramatiky“ In­‑yer­‑face / coolness / cruel drama Politické drama „Dokumentární“ drama Feministické / ženské / gender drama Ceny pro české „nové drama“ České „nové drama“ v časopisech Další reflexe české „nové dramatiky“ „Nové (české) drama“ v divadle (a ve filmu) České „nové drama“ v rozhlase (a v televizi) „Nové (české) drama“ na festivalech Představitelé české „nové dramatiky“

7 13 21 26 32 36 39 45 54 63 66 74 77 83

Portréty Pro a proti ženské emancipace v hrách Lenky Lagronové Vídžej Drábek aneb Televizí na divadle proti teatralizaci života České coolness Jiřího Pokorného Ženský vzdor Ivy Klestilové (Volánkové) Zelenkovy ostrůvky pozitivní deviace Tvrdošíjný demiurg Petr Kolečko

119 133 147 161 179 195

Seznam použité literatury Redakční poznámka Resumé Jmenný rejstřík

215 225 226 227

příběhy obyčejných šílenství.indd 245

09.09.15 13:38

Bohumil Fořt Fikční světy české realistické prózy

Kniha Fikční světy české realistické prózy organicky propojuje literárněteoretický rámec fikčních světů s tradičním literárněhistorickým konceptem realistické prózy v kontextu české literatury. Teorie fikčních světů už v českém literárněteoretickém prostředí dostatečně zdomácněla, ovšem toto zdomácnění přineslo i jisté nedorozumění, vzniklé nejspíše z terminologické záměny mezi fikčním a fiktivním: tedy že teorie fikčních světů se primárně zabývá světy fiktivními a fantastickými a že ta část literatury, která produkuje světy méně exkluzivní, stojí za hranicí zkoumatelnosti touto teorií. Je zřejmé, že nejlepší odpovědí na takto limitované chápání působnosti teorie fikčních světů je její aplikace na oblast literatury, která produkuje ty „nejméně fiktivní světy“ — na literaturu realistickou a na její nejdůležitější žánr, realistický román. Monografie je rozdělena do tří částí. První část shrnuje obecné úvahy o ustavení konkrétního žánru realistického románu, a to jak v souvislostech obecně uměleckých, tak v konkrétních souvislostech literárněhistorických a poetologických.

Všechny představené koncepty a strategie v této části se nějakým způsobem uplatňují ve stěžejním teoretickém návrhu realistického fikčního světa, který je „srdcem“ celé knihy. Druhá část knihy se soustřeďuje na kontext české realistické prózy konce devatenáctého století, nahlížený ve vývojových souvislostech a proměnách české prózy osmnáctého a devatenáctého století. Třetí část je věnována sociálním a socialistickorealistickým fikčním světům, fikčním světům českého psychologického románu a konečně i specifikům fikčních světů českých románů vědecko-fantastických.

204 s., váz., 245 Kč vč. DPH

příběhy obyčejných šílenství.indd 246

09.09.15 13:38

Pavel Šidák Úvod do studia genologie / Teorie literárního žánru a žánrová krajina

Úvod do studia genologie je souhrnné pojednání o teorii literárního žánru.

Genologie (žánrosloví) je klíčová disciplína literární vědy i obecné teorie umění, v českém prostředí se jí však dosud nevěnovala soustavná pozornost.

Předkládaná studie nabízí orientaci v genologické teorii a zároveň poskytuje vodítko ke zkoumání literárních textů z genologického hlediska. Kniha je rozdělena do dvou částí: první, teoretická část popisuje genologické roviny (literární druh, žánr a subžánr) a objasňuje způsoby jejich definování.

Zabývá se historicitou žánru a otázkou jeho vývoje, pojmem žánrové krajiny a problematikou čistoty žánru, zkoumá vztah žánru a kategorie modu a formy, popisuje hranice literatury jakožto uměleckého druhu a její průniky s jinými uměleckými druhy; v závěru shrnuje vývoj genologického uvažování v českém i světovém kontextu. Druhá část je praktická — popisuje žánrovou krajinu, tedy vztahy mezi žánry, a fungování genologického systému. Konkrétní žánry tu nejsou popisovány analyticky jako jednotky vytržené z kontextu, ale synteticky, v rámci logických žánrových skupin: žánry na hranici beletrie, epika onoho času (mýtus a epos), duchovní žánry, folklorní literatura a její žánry, problematika nízkého a vysokého v literatuře, kontext utopie, rozpětí balady a romance či elegie a idyly, prozaické žánry (povídka, novela, román), fantastika atd. Nejde tu tedy jen o definici jednotlivých žánrů, kterou kniha samozřejmě poskytuje také, ale především o popis jejich vzájemných vnitřních souvislostí v synchronním i diachronním pohledu, o sledování jejich proměnlivých hranic a uměleckých možností a způsobů, jakými se podílejí na fungování literatury jako celku. Text doplňuje bohatý rejstříkový aparát.

288 s., váz., 299 Kč vč. DPH

příběhy obyčejných šílenství.indd 247

09.09.15 13:38

Lenka Jungmannová

Příběhy obyčejných šílenství „Nová vlna“ české dramatiky po roce 1989 Vydal Filip Tomáš — Akropolis (5. května 1338/43, 140 00 Praha 4, www.akropolis.info) v roce 2014 jako svou 297. publikaci Redakce Dominik Melichar Bibliografická spolupráce Lucie Čepcová Grafická úprava a obálka s použitím díla Josefa Bolfa Blesky, 2005, akryl na plátně, 225 × 285 cm, Ondřej Fučík Sazba písmem Comenia Sans Studio Lacerta (www.sazba.cz) Tisk Těšínské papírny, s. r. o., Bezručova 212/17, 737 01 Český Těšín Vydání první, 248 stran, TS 12 ISBN 978-80-7470-087-3 Doporučená cena včetně DPH 239 Kč

příběhy obyčejných šílenství.indd 248

09.09.15 13:38